Zprávy z jiné dimenze

 

Od tmy do tmy. A to všechno třikrát. Na konci má člověk pocit, že se vrátil z  úplně jiného světa. A jak ten svět vypadal?

Zbláznil se kolega. Letos zatím první.
Novinku mi přišla oznámit skupinka normálních. Stáli jsme v kruhu a kroutili hlavami.
Jakto, že jsme nic nezaznamenali. Včas. Ale jak? věk 30 let. Pohoďák. Komunikativní. Ochotný. Doma nadstandartní vztahy. Ostatně v práci také.
"Kdo bude další ?" zeptal se jeden z kruhu a všichni se podívali na mne

Vstoupil beze slova. V podpaží krabici. Vypnul mi počítač. Odpojil monitor.
"Co se děje? někdo snad nahlásil poruchu na mém monitoru?"
"Inovace." Odpověděl stroze.
Skouknu novinku, zaznamenám rozměr bratru 24 palců a nechám volně plynout myšlenku.
"To by chtělo ještě photoshop a budu spokojená."
 "Zdůvodněte  a zažádejte. Žádný problém."
Napadá vás kloudný důvod ?

Můj hodný kolega byl vyloučen. Od lože i z bytu.
Než za ním přítel zavřel dveře, strčil mu do náruče jejich společného psa.
Neměli kam jít. Toulali se nocí. A ráno čekali u mých dveří v práci.
Kolega si nenápadně  hřál ruce v černém kožichu 
"Je mi tě líto. Mohl jsi ještě spát.  V teple. Na gauči" chlácholil psa.


 tatarština:
"..sorry, du you speak english ?"
"yes, little...."
"ja by chatela bilety pokupiť"

dotaz:
"kolik stojí desetileté dítě?"

Nevím jak jsem se o to přičinila ale objevil se mi v puse aft.
Koupila jsem si léčivou ústní vodu. Jednu....druhou....
Stál mě  582kč.  A pořád žije.