Dneškem mě provázel....

...takový sváteční pocit. Nevím jak to cítí ostatní matky ale já mívám v den narozenin svých dětí silný pocit,  že slavit by měli i rodiče. Obzvlášť my matky. Vždyť,  užili jsme si, ne ?...těhotenství, hekárnu  :oD...dát nový život, jsou to nezapomenutelné zážitky, které i kdybychom chtěli, tak nezapomeneme, nevymažeme....doslova minutu po minutě.  I po těch letech.

Tak strašně jsem si s voňavým uzlíčkem v náručí přála aby moje miminko bylo zdravé a co nejdříve vyrostlo a proměnilo se ve čtyřletou culíkatou holčičku. A léta plynou...jeden se diví, že je ještě při smyslech :oD...a k té netrpělivě očekáváné čtyřce přibylo ještě rovných třicet. Páni, tak já už mám tak velku holku. I ona má dvě krásné holčičky a dělají mi všechny radost. A tak přeji své dospělé dceři hodně spokojených dní a radost ze života. ze sebe i s dětí. Jsem tak pyšná :o)

A jaký byl jinak ten dnešní den?  Návštěva kadeřnice se dá přirovnat rovnou úměrou k relaxaci. Pak moc příjemné setkání. Už jsem myslela, že jsme se nějak postrácely ale ukázalo se, že nic nás nevzdálilo, jsme to pořád my. Máme trošku jné starosti a životní radosti (psssst ...tady moc držím pěsti a věřííím, že to nejlepší je směr Pha západ :oD) ale bereme se takové jaké jsme. Tři kámošky a jedno Šárče, co mě vyfotilo růžovým hradem :oD

VEčer se stavil i Muž.  Je to radost, když se vaše dospělé děti dávno vylítlé z hnizda staví. Jen tak.
Vlastně neznám lepší pocit :o)

No a na soukromou minioslavu večer  došlo. Můj muž ví moc dobře jak já "můžu" fotbal. No jo odpůrce je slabé slovo ale když přinesl vychlazené šampaňské, tak to tak zase nebolelo.
I připili jsme na zdraví "naši" dcery. Protože krev je sice moc důležitá ale neméně důležité je fakt, že  se máme. My se máme :o)