bylo to naše společné poprvé ! V noci se probrala a chviličku brečela, že chce maminku ale povídala jsem ji o našem hřišti a dětech, které tam chodí. Hned usnula. Děda naopak dostal záchvat smíchu ...někdy plácám asi :o)))
Ráno vstáváme po osmé. Nedočkavé mamince posíláme selfíčka
zdobíme se a jdeme pěšky na nákup. Po svačince s Holynkami na procházku. Začíná ale pršet.
Než jsme uvařila, tak si Elenka odpočinula s opičkou (nestihla jsem ji zašít záda chjo tak příště :o)
trošku dovádíme (Marci ! :o) )
Elenka si potřebovala odpočinout, maličko se prospat. Tak se držím rady maminky a nakládáme Elenku do auta. A jedeme na nákup směr ČM.
Elenka opravdu v autosedačce usnula. Překládáme ji do kočárku a v klidu nakupujeme.
Přijela k nám Elenka a odjíždí myška :o)
Pak za námi přijel tatínek. Doma kafíčko a krátké posezení.
Elence zamáváme.
A babi po krátké dovolené jede do práce na noc.
Bylo to báječné, už se těšíme na příště.
To se už nebudeme tak bát, už víme že to společně dáme :o)))
....................................................................................................
Dnes je to osm let. Těch oficiálních.
Nenapadlo by mě ...ani ve snu !....že když se potkají dva "tak" dospělí lidé, jakými jsme už v té době byli my, budou muset čelit překážkám. Zaskočilo nás to oba.
Romeo a Julie hadr.
Neumřeli jsme. Žijeme dál. Spolu.
Také by mě nenapadlo, že žít s hodným chlapem může být tak těžké :o)
Naštěstí, co nás mělo rozdělit, ještě víc spojilo. Děkujeme.
ALE. Dveře jsou otevřené pro každého, kdo by rád vstoupil...ovšem s dobrým úmyslem.
Za sebe...nic bych neměnila. Život je opravdu škola....nejlepší, že jo ?
A ten náš společný, byl tak trošku jako osm let prázdnin
Jsem šťastná, že už máme společnou historii a píšeme dál.
A hovíme si u toho :o)
