pondělí 18. února 2013

Hledání správného tónu


Dnes jsem odpočívala, žehlila ale rozjeli jsme se i  poohlédnout po nábytku.  Jezdíme dost často kolem jednoho s nápisem "český".  A opravdu jsme byli překvapeni hned v přízemí se nacházeli židle a křesla klasické české značky TON. Video o ohýbání dřeva  ve mě vzbudilo vzpomínky na krátkou brigádu v podobné továrně. A ještě intenzivněj   na svoji maminku. Až do důchodu v takové pracovala.
Uvědomila jsem si, že ve sklepě máme houpací TONku jen kam s ní.
 



V další části prodejny s nábytkem se prezentují další výrobci z Čech.  Nebylo mi ale dovoleno fotit a tak jsem uložila foťák do bezpečí brašny.
 Celou dobu se nám věnoval vlezlý prodavač. Neměli jsme možnost přemýšlet nahlas, chytal nás za slovo. Když jsem řekla, že se podíváme sami,  odvětí že se podívá s námi. A tak nás otrávil, ubral nám kus energie ale při odchodu jsem foťák opět vytáhla a aspoň vycvakla krom záplavy umělých květin a obřích plastových vajec jarní výzdobu, tak asi tak. To je moje osobní pomsta.

Hodně lidí si stěžuje, že v obchodech nejsou odborníci, rádci jen fedrovači. Já jsem radši, když si můžu zboží sama prohlédnout, vyfotit ale hlavně chci znát cenu.

A pak jsme ještě nakoukli do jednohoobchodu s designovým nábytkem. Opravdu nic  pro panelové bydlení. Jen jeden kousek se nám líbíl ale nepasoval by jeho rozměr. Jinak zdejší nabídka  by potěšila maitele luxusních maringotek. Asi tak.  Zítra možná budeme pokračovat.



2 komentáře:

  1. já mám TON moc ráda, ráda lovím na aukru staré Thonetky, ale je to fuška. Ceny a stav strašný.

    NA prodavače bych byla hodně zlá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, přemýšlím o tom. Jsem člověk tíhnoucí k tradici, proč kupovat designovou židli z dovozu, když Thonetky jsou tak krásné. Ještě uvidím, mám čas a nechci nic uspěchat.

      Můžu ti říct, že i byli...nebo si myslím, že jsme dávali dost najevo, že jeho přítomnost nám není milá ale to byla ještě voda na jeho mlýn. Prostě jsme to vzdali a odešli.

      Vymazat