U božího mlýna

 ...setkán s mou zvláštní sestrou Janou. No nejspíš by mě nejraději za to oslovení praštila, protože to zní jakoby byla trošku...no zvláštní. Ale moje sestra je normální, v pohodě a fajn ženská. Ten přívlastek "zvláštní" jsem ji přidělila, protože vlastně není moje vlastní sestra. Jak by také mohla být, žádnou nemám.
 Seznámila nás před lety mamuška, tedy maminka Jany. No a my se nějak tak celou dobu  k sobě chováme... sestersky.  Když mívám pocit, že jsem zacouvala do slepé uličky, volám o radu. A Jana  s lehkostí radí se slovy..."hele, a zkusila si tohle?"  no fakt nezkusila, to by mě prostě nenapadlo.  Nenapadla by mě spousta věcí a tak jsem a  nejen proto,  moc ráda,  že ji mám :o)

Setkání v Salmovské, kam zvykneme s přáteli navštěvovat Salmovskou listerární kavárnu. No a změna je život, již nedávno jsme si všimli příjemné kavárny-čajovny U božího mlýna zde

Jako většina kaváren má i tahle dvě části. Zatím co v té první se kouří a hraje tam reprodukovaná hudba, tak v té druhé se nekouří a hudba nehraje. Je tam ticho tichoucí, když nepočítám bublání vody v akvárku.  Takže pokud hledáte klidné posezení v centru Prahy, neváhejte.

Jedinou nevýhodou může být fakt, že se zde nevaří. Jídlo bylo možné dřív objednat a bylo doneseno z nedaleké pizzerie. Nyní pizzerie změnila majitele...národnostně..z Italů na Rusy chjo....no tak zatím jídlo není. Ale prý je to otázka dnů, v blízkosti jsou totiž i jiné restaurace. Jídlo je  v jednání.

U čaje i kávy  jsme s Janou probrali život. Vlastně žel... i smrt. A pak vaření, "výchovu" dospělých dětí a krásně s nadhledem poradili jedna druhé :o)))

A ještě jeden důvod k našemu setkání v místní kavárně byl fakt, že  Tereza Kristiánová ...kamarádka Jany....má zde výstavu fotografií. S lehoučkým názvem Příroda v mých detailech.