V sobotu ráno

foto je půjčené

pokud se čas 3:20 počítá jako ranní...ťuknutím do zad mě rázně probudila Holynka. A mě hned bylo jasné, že něco není v pořádku. Vstala jsem a  odešla do pracovny, kde se nachází velká plechová dóza s laskominami a otevřela ji. Ten dutý zvuk vždy spolehlivě přivolá Holynky ať jsou kde jsou. Tentokrát přilákal pouze Holy. Nela nikde.
Slabým zaštěknutím se přihlásila. Ležela v ložnici částečně pod postelí. Snažila se vylézt ale nepostavila se na zadní běhy. Její utrpění se odráželo v těch velkých očích. Zrychleně dýchala a třásla se. Přední pravou packu nataženou dopředu a jakoby celá v křeči.
Co teď? brzy ráno a navíc sobota. Vzbudila jsem muže a začali jsme hledat na netu pomoc. Voláme, někde nám telefon zvednou ale ještě neordinují. Veterinární záchranka může dorazit do hodiny ale stejně nás upozorňují, že pouze dají něco na bolest. Nakonec se nám povede kontaktovat jednu veterinární kliniku za Prahou a tak naložíme Nelu a muž s ní odjede.
Já vyvenčím utrápenou mámu Holy, která cítí že se něco děje a tak pobrekává a hledá Nelu.
Já ale musím do práce. Odcházím v půl šesté...jen taktak stíhám.
Po šesté mi volá manžel. Už jsou s Nelou doma. Vypadá to na vyhřezlou plotýnku. Zatím  dostala injekci na bolest ale doporučují operovat. Moc času na rozhodování nemáme.
Následuje kolečko telefonů známým a odborníkům. Jsme laici a nevíme. Jen vidíme trpět zvíře, naši Nelynku. Po obědě se nám ozve naše paní doktorka ke které chodíváme na pravidelné prohlídky a očkování. Viděla Nelu včera a když se dovídá po telefonu informace o Nelynčině stavu, doporučuje operaci taky a co nejcdřív dokud je citlivost zadních paciček zachována.
Souhlasíme a Pepa odjíždí opět směr klinika.
Nelynce oholí pacičku a dostává kanylku s lékem na bolest a proti otokům. Sklidní se.
Čekáme a je nám smutno. Strašně nám chybí. Všem.