Trináctého pátek

"nejvhodnější"  termín na let. Vlastně takový milý dárek k mým narozeninám...nejspíš nedožitým ...pošťuchuju svého muže :o))))

  Na letišti jsme  nutně museli být nejméně dvě hodiny před odletem......proč asi ? ...:o))

 Užili jsme si příjemný čas  s Mílou, který nás ochotně nalodil ve Zličíně, odvezl a vůbec se postaral.

Z letadla ještě posílám pozdrav své dceři, která bojí bojí ..jsem prostě kruťas :o)))

 Já se létat  bojím vlastně taky.
 Nedokážu si totiž vysvětlit jak je možné, že se letadlo udrží ve vzduchu...jen tak ?! divím se tomu jak ze země tak i v letadle samotném. A to ve mně vyvolává nepříjemný pocit.
Muž mi poradil, že si mám představit místo vzduchu   řídkou  vodu.
Pro mě je nejhorší stoupání a to klesání ale let samotný tam nahoře už dobrý. Pohoda klídek.
Pokud někdo víc než stokilový nedupal na WC, to jsem měla pocit, že propadne podlahou. Nepropadl.

Můj muž má během cestování jiné starosti. Pokaždé se k němu přiřadí nějaká dáma. Stejný typ. ..důchodkyně malého kulatého vzrůstu s blond pokud možno trvalou. Je mu tak nějak přidělena, nebo se přidělí sama.
Třeba v Paříži na poznávacím zájezdu jedna taková dost špatně chodila... a chození  sematam bylo hodně...vybrala si mého muže jako živý odrazový sloupek...pokaždé se přišoupala houpavou chůzí k němu a odrazila se o jeho paži.
Na poznávacím zájezdu v  Římě se jedna taková rozhodla o mého muže pečovat...viďte pane :o)))  Mohla bych popisovat i další takové svého druhu "sestry". A samozřejmě ani tentokrát nemohla žádná taková chybět.
Ještě se vrátím k tomu, že můj muž odkliknul nákup letenek bez výběru míst. A tak jsme sice seděli vedle sebe ale přes uličku. Kdo létá, tak ví že během letu najede letištní personál  s vozíčkem plným občerstvení. Ten překryl náš vzájemný pohled.  Muž  měl peníze u sebe, tak si říkám něco na žízeň mi koupí.
Vozíček po chvíli   popojel o řadu dál. Vidím, že můj muž už v klídku popíjel svůj  nápoj. Já nic. Podívám se vedle sebe a ob sedadlo u okénka na mé straně  seděla "ona". V divokém leopardím triku. Na stolečku dva nápoje, kuřecí sendvič a nezbytné chipsy. Bylo mi to naprosto jasné. Muž anglicky mluvící posádce vysvětlil, že přes uličku  sedí jeho žena. A tak "jeho" žena, kterou mu personál přidělil si naporoučela za 5 liber. A tak nám nic jiného nezbylo, než oslovit posádku. Ta se nejdřív podivovala, pak dlouho přepočítavala a  když viděla jak se ohromně i v té výšce bavím, tak se přestala cítit provinile a  dostala záchvat smíchu. Stevard byl na tom hůř...jeho  zvonivý smích  jsem slyšela ještě
 na letišti v East Midlends  :o)))

 (peníze mému muži vrátili, já jsem si kopila svůj nápoj. A  dáma, která o ničem nevěděla ?  to měla tentokrát grátis, protože smích a dobrá nálada je nadevše :o)

 Na letišti na nás už čekal Jirka.

 doma nás čekalo krásné uvítání a báječné občerstvení od Tonyho.

 Navečer jsme vyrazili po okolí na procházku ...

 

 ...naším cílem byla tato pohodová hospoda...pub...

 .... klasika v této zemi, kterou jsme si přáli ochutnat...

 ...zkoušeli jsme se vyznat v drobných...ale moc nám to nešlo  :o)))

 ...ale chutná nám a skvěle se bavíme...

 ...potom ještě pro pár nezbytností...

 a domů kolem zajímavých domů i zahrad...

Doma už jen sedíme, vzpomínáme,  povídáme  a smějeme se dlouho do noci.