dnes v metru.
A milé tváře v okénku.
I známé tváře.
Takový ten pocit, jako když z knihy vystoupí hlavní postava.
A nebo postava z TV seriálu ?
Ne, spíš ta co ho píše.
Hodně milé !
A taky kameraman s asistentem.
A vyfešákované babičky s dotazem "kde se tančí?"
A můj vtipný šéf.
Zeptal se mě "na čem jedu" že mám tak dobrou náladu.
No to stáří je prostě fajn.
A tak se tančilo.
A mě mrzelo, že nejsem na Malostranské.
Argentinské tango, na to bych se vydržela dívat hodiny.
U nás výuka Salsy.
Nejdřív se váhavě zapojilo jen pár lidí.
Ale pak se to pěkně rozjelo.
Staří i mladí.
Lidi jsou báječní.
Našla bych pro tuto skupinu i jiné jméno ale nač obtěžovat čtenáře.
Pravda je taková, že mě Rajskou cestou přepadl nepříjemný pocit. Tělo zahájilo ochranný proces.
A já začala přemýšlet. Třeba o tom jak manželovi vnutil vlastní nápoj.
Aby měl výmluvu, že si nedá. Ani kafe. Jako tenkrát. A pak ležel v nemocnici a dlouho se zotavoval.
Dítě za těch pár let vyrostlo a vystudovalo práva. Nejspíš obor "jak okrást strýčka"
No uvidíme.
Nervy se musí zajíst.
A tak jsem na farmářské Rajské koupila reveň (mám to slovo ráda) rebarboru. Máme to rádi.
Startuje pak všechny ty ostatní letní ovocnožmolenkové koláče jako je rybízový, jahodový... končí švestkovým. Potom nastane čas zamyslet se nad vánočním cukrovím. Ale nepředbíhejme.
Jo a peču už jen ze špaldové mouky.
Žádné komentáře:
Okomentovat