Rodinná sešlost

Dnes bez fotky.
Ono dvě denní...ráno tam a večer zpátky...ještě pořád málo světla, to moc možností neposkytuje.
Psát  taky nebudu o sobě...jen okrajově.
Ale napíšu něco o své známé.
Jezdíváme spolu do práce.
Nejsem z toho dvakrát ...jak to říct...odvázaná.
Ač za normálních okolností jsem sdílný a otevřený člověk, v 5 hodin ráno se většinou nacházím v jakémsi meditativním stavu. Všechno dělám automaticky a šetřím hlas pro dvanáctihodinovou práci hlasivek. To ...říkejme ji La...tento problém nemá...nebo ještě nemá :o)
Ráno jako rybička. Už mě loví pohledem z autobusu.
Popojedu s ní jen jednu zastávku.  Vystoupím sama a přeběhnu po svých lávku k metru....můj rituál :o)
Vždy jsem v zastávce dřív než autobus s Lá.... a to mě strašně baví !!!...i v těch pět ráno :o)
Pak  čekáme na vlak, kterým spolu popojedeme několik zastávek.

Jak už jsem naznačila, je komunikativní.
A tak ji během jízdy dělám samozvanou vrbu.

V adventním čase  mi vyprávěla o tom, že nemá mámu. Prý se jednou sebrala a odešla.
Co... proč a tak...nevím.
Vycítila  jsem citlivé téma. A to já se neptám.
Druhý den o tátovi.
Byl po odchodu ženy chvíli sám ale pak mu zkřížila cestu nějaká paní. Říkejme ji  Já.
Nyní nová manželka,  ke které dle slov La tatínek shlíží...Já je totiž šikovná hospodyňka...jak se říká "jako z cukru"  a navrch vzdělaný člověk.
La pokračovala ...jak ji ten táta štve, že na ni kašle.
La má holčičku...prý i na tu.
Doslova řekla "podpantoflák, dělá jen to co Já řekne ...!"
To jsem se zavrtěla v sedadle...z mého ranního rozjímání jakoby pocit deja vu....asi tak...a zeptala jsem se jak to myslí?
No tak prý když volá otci a něco po něm chce, tak pokaždé řekne že se musí dohodnout s Já.
A je prý naprosto jasný, že Já ...jak je tak dokonalá a ten otec k ní vzhlíží....tak rozhoduje o všem ona.

Dvě stanice před mou konečnou se neuhlídám a dávám nevyžádanou radu..."co kdyby tvého partnera někdo řídil a potažmo tebe a vaši vlastní domácnost?"..nic rychle ven.

Střih .... Vánoce se blíží.
Lá vypráví jak ten táta kašle na ní a na  tu vnučku, že nezavolá. Vánoce bude slavit s Já a s její rodinou. Má taky dceru a ta má dvě děti.
Říkám "hmm"
Adventní čas pokročil.
Další den stejný monolog .
Ztěžka otevřu pusu a už  slyším jak řííkám "hele tak mu zavolej".
" Hele to je zbytečný"...rovnou říká.

Nějaký den volna.
Opět v metru.
"Zavolala jsem mu"
Komu ? ptám se.
"Tátovi"
"A" ?
"Pozval nás na Boží hod. "
"Tak super, ne?"
"Hm"

Po svátcích opět do práce. Ufff.
Z busu na mne mává novoroční Lá.
"Čau...jo šlo to!"

"Byly jsme tam s holkou... tak trošku odstrčený...   byla tam i ta její dcera a děti, chovali se jako doma... a ten táta se bavil hodně s nima...ale dali jsme to a měl asi i radost, že tam jsme taky.
Já měla  všechno nachystaný, naaranžovaný ... červený ubrousky....

Každou další cestu do práce sleduju chca- nechca vývoj v rodině La...lalala

Minulý týden jsem poslouchala  jak ten táta pořád jen se vzhlíží v té Já a dělá co ona chce.
"Ani se nezajímá, že má ta moje holka narozeniny...vlastní vnučka a že by ji pozval k nim na oslavu ?to ho nenapadne !"
"Promiň...kdo má narozeniny?"
"Moje holka přeci"
"Aha...a proč nepozveš ty je ?" vyklouzne mi nekontrolovaně
"tátu s Já? "
"jo, je to tvoje holka ne?"
"k nám domů?"
"hmm"

Ráno mi Lá povídá co včera udělala práce.
"tak svíčkovou už mám naloženou...knedlík radši teda uvařím....ještě ty veky nesmím zapomenout..zítra ještě dort a ráno ho jen dozdobím...." vyjmenovává celé obsáhlé menu.
Olíznu se...."to jste záživné ...s tou tvou malou, tolik jídla"
"ne jen my....pozvala jsem je"
"koho?"
"tátu, Já i tu dceru s rodinou...musím ještě dokoupit máslo a nějaké víno by se asi  hodilo....."

Pokračování příští týden