pondělí 22. července 2013

Dovolená

 jen týdenní určená k lehké relaxaci a hlídání pár vnoučat. Toník zůstává, přebývá u nás měsíc a vše o.k. a dnes po čtyřech nočních...když počítám Barování...jsme měli přivést  Michalku.
 Zvonil mi mobil...to Miš, že má něco dohodnutýho s kamarádkama, jestli by pobyt u nás nešel zkrátit, oddálit...až ve středu ráno. Dobrá co mi zbývá, těšila jsem se to dá rozum. Jenže musím respektovat nejen, že vyrostli moje děti už mi prostě odrůstají i vnoučata. A těžko se konkuruje s bytem v paneláku, když dítě od rána do večera užívá život na venkově, na zahradě bazén, houpačky u sousedů trampolína a všechny ty kamarádky. Chápu to,  jen se mi stýská.
 Telefonní hovor číslo dvě. Jako bych to tušila jedna z dcer ...nedávno jsem si říkala, že už je to nějakou dobu...asi půl roku, co mému muži třískla telefonem páč nechtěl pochopit, že nutně potřebuje peníze, další a další a víc a víc. Vtzah nula. Žádné kontakty jen pěkně hygienicky příjem na účet hotovo, žádné dík naopak ...nic jsi pro nás nikdy neudělal bla blablalblllbaaa,...a jed k tomu. Prostě konec a tak jsme se pak učili s tím pocitem žít, že zřejmě  když nebudeme platit, tak Sofii neuvidíme. Naučili, člověk vydrží hodně.
 Sofii je třeba hlídat. Rovnou na celý srpen. A tak jsem vytáhla z tašky diář a vidím to moře zelených koleček co značí noční směny a fakt je jich hafo. Prostě jako každý rok v téhle době se přesčasy dělají, je to víc peněz ale léto fuč. Druhá půle srpna, přesněji jedenáct dní dovolená. Na tu si nenechám šáhnout. Hodně jsme v zimě marodili, můj muž má dodnes vleklé problémy, které nikoho netíží, já brala ATB letos třikrát. Dovolenou zasloužíme, jen my dva a myslím moře.
 Nechci a nebudu jen odkládací babička. Kdyby byl problém v začátcích jasně formulován, tak to beru. Ale po těch letech co jsme spolu s mužem, co se snažíme finančně i jinak pomáhat a vůbec se chovat jako slušní lidé mě to přestává bavit.
 Sofie má u nás ještě dárky, které si nevyzvedla. Nemohla. Měla v září pět let a já ji nakoupila to co tyhle holčičky milují...šatičky. Už  jim nejspíš odrostla.
 Má tady i mikulášskou nadílku koupenou ve Vídni. A další dárky od Ježíška.
 Takže, to bude tak. Pokud si musíme zaplatit společné chvíle s vnoučetem, které navíc není zvyklé s námi pobývat pravidelně, pokud ani nevíme kde bydlí ...to maminky našich vnoučat tají.pokud je nám odpíráno slavit s nimi narozeniny...i když bych vše nachystala a přivezla, nebo bych oslavu uspořádala u nás doma...prostě pokud z druhá strana není ochotna do toho dát vztah, slušné chování....je mi líto.
Zítra ráno chci poklidit byt. Žádné velké gruntování v tom horku nehrozí ale něco málo pro vnitřní klid. Počasí vybízí k návštěvám vodních ploch a zlatíčko Gabro půjčila andělské knihy. Čeká nás i nějaká kultura ale to v dalším příspěvku. Teď jdu spát...spánkem spravedlivé...ať jsi kdo jsi říká nebo myslí..hawk.

22 komentářů:

  1. Jejky, toto je moc smutné:-( Jsem si vždy myslela, že u Vás je vše v pohodě, v klidu, plno lásky,....hold problémy si nevybírají. Přeji, aby časem se vše urovnalo, ale stojím za Vámi. Dovolenou si zasloužíte!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. MIlá Aranelko, tak budu asi první, kdo Ti napíše k tomuto jistě bolavému článku pár slov. Je mi moc líto, vždy když čtu, že někdo MÁ rodinu s kterou to prostě neklape. je to moc velká škoda, ale také velká škoda pro tvou dceru a vnučku. Všechny hezké chvíle, které jsou promarněny a navždy ztraceny bolí... chápu Tě i Tvém postoji...Je správný, pochopitelný. Určitě jsi se snažila, aby se situace změnila, je to vidět, že nezapomínáš, nakupuješ, čekáš. Někdy je to ale málo - pokud z druhé strany není zájem. Já sama mám syna, docela daleko, ale náš vztah je moc hezký. A tak jsem si pořídíla / tedy s nadsázkou/ takovou trochu adoptivní dceru, dokud jsem poskytovala u sebe na horách i jinde dovolenou s plnou penzí, jídlo, výlety.. bylo vše hezké. Ale pak jsem zjistila, že se vytratilo jakékoliv porozumění, kamarádství - to vše se dávalo jinam. U mě se jen se čeká odpočinek, relax a plný talíř. Tak jsem si velmi bolestivě - oboustranně - musela odvyknout a vše utnout. Myslím, že bychom měli mít také k sobě nějakou povinnost sebezáchovy, úcty a odpočívat. Ptž zdraví nám už pak nikdo nevrátí. Howk. Držím palce a´t je líp... Ps.Máte i tak kolem sebe lidi, kteří Vás milují a jsou s Vámi rádi, viz krásná :) Elenka a spol. Zdraví Vás občasná dopisovatelka Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Aranel, chci tě podpořit. Děláš to tak, jak to být má. Ale vím, jak tě srdce musí bolet :-(

    OdpovědětVymazat
  4. A já si říkala, že jsem už dlouho nečetla o Sofince.. Netušila jsem, jak se věci mají. Je mi líto, že musíte prožívat takové strasti... brát děti jako rukojmí je odporné...

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji, děkuji za tvůj blog, děkuji za to, že jsem kdy začala blogovat. Je totiž dobré vědět, že "všude je něco" a já nejsem povinna ustupovat donekonečna. Je důležité zjistit, že hranice se musí nastavit i za cenu toho, že to bolí. A hlavně - nejsi, nejsem, nejsme v tom sami. Dobře to děláš Aranelko, moc dobře. Jen tak dál. Děkuju za tvé psaní. Přeji nejen spánek spravedlivý, ale i potěšení s vnoučaty (i když třeba zkrácené na úkor kamarádek) a hlavně hodně vydařenou dovolenou.

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Aranel,
    Tvojim pocitom rozumiem a naprosto súhlasím....Tvoje srdce je láskou preplnené, rada by si svoju lásku rozdala ďalej,ale je Ti odoprené... a tak : užívaj si života presne tak ako píšeš - to more si s manželom zaslúžite, tomu ver!!!!
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za příspěvek o dětech a vnoučatech. Jsem ze svého syna a také z toho, že skoro nevidím svá vnoučata dost vedle. Hodně jsem se tím trápila, ale nejde vše dělat podle toho, jak se jim to hodí a trpně čekat, jestli mi náhodou přivezou vnoučata na prázdniny. Budu si života užívat a ne se užírat! Anajka.

    OdpovědětVymazat
  8. Vztahy v rodině jsou ošemetná věc, přeju vám, ať na to druhá strana třeba jednou přijde, že udělala chybu, hlavně, ať už není pozdě.

    OdpovědětVymazat
  9. no....čítam...čítam a priznám sa...nie všetkému rozumiem
    ale však...načo aj
    na tom nezáleží...ale súcitím s Tebou...drž sa...

    OdpovědětVymazat
  10. K rodinným vztahům se radši vyjadřovat nebudu. Ono všude je něco, jen by toho nemělo být moc...

    ale ty nafocené úryvky z časopisu... no to je víc než zajímavé!! Tak málo spánku mu huntuje intelekt a tělo!! :-)

    Michalka je ve věku Martinky- to víš, kamarádi... nás má ráda, ale když zazvoní sousedovic kráska, letí a všeho nechá.

    OdpovědětVymazat
  11. Mílá Aranel, dobře děláš! Hawk!

    OdpovědětVymazat
  12. Aranel,
    já nějak nemůžu pochopit, proč jsou rodinné vztahy kolikrát tak komplikované!
    Hlídací babičky jsem nikdy neměla a myslím, že je to pro děti i prarodiče velká škoda!
    Sama jsem dětství o prázdninách trávila u babičky a dodnes na ní s láskou vzpomínám a stále nemohu pochopit, jak to všechno s námi / ségra / stíhala.
    Vidíš to , já se zase těšila, že mám ségru rok bydlící v Praze, že konečně si Prahu projdu v klidu a třeba i nějaká kultura bude, ale prý u nich to nejde, tak je i s malým u nás ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Vidíš a já bych tebe a Pepu brala za prarodiče pro své děti hned! Je nám zkrátka nakládáno tolik, kolik uneseme.

    A krásnou dovolenou přeju!!!!!

    OdpovědětVymazat
  14. Aranalko,jsi statečná a silná,když říkáš NE přes bolest....
    Užijte si s mužem zaslouženou dovču.

    OdpovědětVymazat
  15. Sice do vašich vztahů nevidím, ale dobře vím, že tohle se může stát každému. Ne všichni si sednou, bohužel. I mě by to trápilo, ačkoli jsem založením samotářka.

    OdpovědětVymazat
  16. Já vás chci taky za prarodiče; mně poslední umřeli,když mi bylo šestnáct a je škoda je nemít.
    Držím palce, ať se vám to časem v rodině vylepší.Jak řekla Wlčice - všude je něco.

    OdpovědětVymazat
  17. no není to jednoduché.
    Jak už jsem psala, mladí se rozešli, a matka našeho vnoučka se vdala.
    Zatím synovi malého dává 1 x měsíčně na víkend. Ale občas to není jednoduché.
    Samíček nás má rád a svého tátu také.
    Protože mu budou teprve 3 roky, je třeba ho pravidelně vídat, aby na nás nezapoměl.
    Doufám,že to do budoucna bude klapat.
    Už proto, že starší syn má velké problémy. Je na ID. A tak si myslím,že ten děti mít nebude.
    Pája otec Samíka zase na ženské poněkud zanevřel. A nechce nic na vážno.
    Já sice sním o vnučce, ale nevím.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat
  18. Všem vám děkuji za komentáře. Občas prostě vypouštím páru, nedá se ten přetlak ustát. Miluju svoje vnoučata všechny i ty instatní jak vtipně píše Lucie Living o svých dětech...ale nechci být jen zneužívána jakási anonymní hlídačka, s kterou se nekomunikuje... (ono se nekomunikuje ani s mým mužem, jako otcem...a když, tak je mu vytýkáno, že se nestaral a tak podobně...naší přátelé, kteří mého muže znají léta tak se tím ohromně baví)..jen se po ní něco chce a hned teď ! Dovolenou si musím plánovat předem, hodně předem už v dubnu, v dopravě to tak prostě je. Ale vůbec, co se obhajuju, je to tak ...jestli, tak dle našich domácích podmínek, na kterých jsme se s mužem shodli howk

    OdpovědětVymazat
  19. Kdysi sis na Barování v reakci na nějaké moje stesky povzdechla "malé děti-malé starosti, velké děti-velké starosti" a já říkala, že to rčení znám, ale nevím, co znamená. Řeklas mi tehdy, že malé děti ovlivníš, ale u velkých nezbývá než doufat, že se ujalo to, co do nich člověk vložil. Pořád jsem tomu nerozuměla, možná i proto, že jsem si nedokázala představit, že tak fajn lidi jako Vy by mohli mít v tomto směru problémy.
    Teď už tomu rozumím a je mi to moc líto. Zasloužili byste si, aby to bylo jinak. Vždycky, když totiž čtu Tvůj blog nebo sleduju facebook, říkám si, že bych chtěla, aby takhle prožívala svoje babičkovství moje maminka :) Karty jsou jednou rozdané a já svoji maminku miluju i přesto, že já sama bych své babičkovské roky chtěla prožít jinak. Víc aktivně a s nadhledem, prostě jako Ty ;)

    OdpovědětVymazat
  20. Kdysi sis na Barování v reakci na nějaké moje stesky povzdechla "malé děti-malé starosti, velké děti-velké starosti" a já říkala, že to rčení znám, ale nevím, co znamená. Řeklas mi tehdy, že malé děti ovlivníš, ale u velkých nezbývá než doufat, že se ujalo to, co do nich člověk vložil. Pořád jsem tomu nerozuměla, možná i proto, že jsem si nedokázala představit, že tak fajn lidi jako Vy by mohli mít v tomto směru problémy.
    Teď už tomu rozumím a je mi to moc líto. Zasloužili byste si, aby to bylo jinak. Vždycky, když totiž čtu Tvůj blog nebo sleduju facebook, říkám si, že bych chtěla, aby takhle prožívala svoje babičkovství moje maminka :) Karty jsou jednou rozdané a já svoji maminku miluju i přesto, že já sama bych své babičkovské roky chtěla prožít jinak. Víc aktivně a s nadhledem, prostě jako Ty ;)

    OdpovědětVymazat
  21. Je to smutný příběh, někdo si prostě neváží toho, co má... Nebo co by mohl mít. Já mám doteď velmi blízký vztah s babičkou (91) a obě moje dcerky jsou s láskou "rozmazlovány" babičkama... Babička je v životě moc důležitá, na ní se celý život vzpomíná.
    Chápu, život není jen v růžových tónech. Jsi silná a já rozumím ♥

    OdpovědětVymazat
  22. Milá Aranelko,mám podobnou zkušennost a tudíž vím,jaké to je.Proto jsem otevřela po přečtení svůj diář na ro 2013, kde jsem si napsala motto pro dny přicházející.S dovolením se s Tebou o něj podělím: "Vy všichni lidé dobré vůle, máte u mne dveře otevřené-to, že především k mému srdci, nemusím zdůraznovat-....no a Vy ostatní, táhněte.... i dyby to mělo bolet! Trochu drsné áááále tak pravdivé. přeji nám hodně sil a taky odvahy! Však mi rozumíš!

    OdpovědětVymazat