stokrát opakovaná lež

Před časem jsem si postěžovala, že Marušku nikdo nenavštěvuje.
V poslední době se jí značně přitížilo a není snadné ji brát na víkendy k nám. Ne, že by mi vadila  péče o téměř nesamostatného člověka s diagnózou alzhaimer.  Důvodem je spíš její dezorientace, kterou po převozu ať už tam,  nebo zpět,  trpí. A jelikož v posledních měsících byl u nás doma čurbes spojený s rekonstrukcí,  vyplynulo z věci, že ji spíš navštěvujeme. Zhruba jednou týdně.

A o to právě jde, že jsem si donedávna myslela, že tak činíme jenom my. Jenže k mé radosti, jsem zjistila, že o Marušku začala pečovat i švagrová Vé. Nejdřív jsem to netušila ale nedávno se sama nahlásila, že tam byla, co všechno zařídila, Marušku převlíkla a pod.
Nabyla jsem pocitu v jak ideální rodině přece jen žiji, že se dokážeme dohodnout, vzájemně si pomoct. Dokonce jsem měla radost i z faktu, že se na podzim ovdovělá švagrová již z nejhoršího oklepala a začíná cítit potřebu být nápomocná. A přišlo mi to náramně pozitivní.

A tak jsme dál spokojeně rekonstruovali až...až se Pepa dověděl tu ohromnou novinu. A že ho málem kleplo, to nemusím nikomu vykládat.
Švagrová Vé totiž zahrnula Marušku takovou péčí, že ji odvezla na výlet. Výlet k notáři, kde už byla zřejmě připravená smlouva k podpisu, kde se Maruška zbavuje svého majetku, zejména bytu,  ve prospěch švagrové Vé.

Moc dobře víme, že dokud byla Maruška zdravá, nikdy by nic takového nepodepsala. Byla jsem svědkem toho a opakovaně , když dělala spíš nátlak na Pepu, aby se právě ten její byt přepsal na něj. Měla k tomu důvod protože cítila, že se o spoustu věcí kolem už nedokáže sama postarat. Ale hlavním důvodem byl fakt,  že Pepa nikoho z rodiny neokrade. To zdůrazňovala.

Víc než  týden se s novou informací učíme žít.   Pepa uhání  právníka aby si nechal vylíčit jeho šanci v soudním sporu...pokud by k němu došlo ...radíme se s odborníky,  zejména lékaři....a samozřejmě tím pádem platíme různé poplatky a zálohy. A po celou tu dobu v noci nespíme.

To není příjemný jev pro mne i z důvodu nadbytku směn, kterých mám s nastupujícím létem víc a víc. Takový normální jev, když pracujete v dopravě. (i tak budou lidé nadávat jakoby řidiči, dispečeři a další pracující v tomto oboru...dovoluji si tvrdit náročném  na psychiku...neměli nárok vzít si volno. A že je nesnadné nahradit je brigádníky, to je jasné...nebo by se chtěl někdo ...popřípadě nechat své děti svést třeba v tramvaji,   řidičem brigádnikem ?  i kdyby to bylo možné tak asi  těžko)

Takže vstávat po probděné noci ráno v pět a mazat na FR,  pít celý den kávu abych v neklimatizované místnosti přežila čtyři takto vydatné dvanáctihodinové směny v těch vedrech a pak zase hned šup na navazující  dvě noční. Dovoluji si tvrdit, že kdo nezažil ...neví.

A  domů k svému muži.. Dívat se na něj jak nemůže spát a jak trpí.
Pokoušíme se společně nalézt odpověď na otázku,  co švagrovou k tomu vedlo?
 Musela  přece vědět, že se to dřív nebo později dozvíme.
 Má připravenou odpověď?  nebo dokonce  má pocit, že její počin je  správný?  Nebo slušný člověk může působit na blízké okolí jako naprostý debil? a nebo bude  stokrát opakovat  lež o  tom jak Maruška chtěla aby byl byt její...protože stokrát opakovaná lež se v této rodině stává evidentně pravdou.
Nevím. Nevíme. Snad nám to švagrová Vé objasní až se vrátí ze zasloužné dovolené od moře.