Přijela k nám návštěva

ne sice kompletní ale milá :o)

Požitkáři

márně pátrám v paměti, kdy jsem naposled navštívila divadlo na Zábradlí. Nejspíš to bude deset let. Možná i víc. A na konkrétní hru si už bohužel taky  nevzpomenu.

Představení Požitkáři pojednává překvapivě o smrti. Myšlenku na ní se snažíme ve svém životě vytěsnit. Ale smrt je právě součástí našich životů.
O smrti. Jakým způsobem umřeme. Proč se smrti bojíme. Zdali je nutné se ji bát. Nebo, kde se těsně po smrti ocitáme. O tom. o všem tom, co je spojené se smrtí, pojednávala hra Požitkáři.

..."to snad bude moje smrt"  říkala jsem si během zahajovacího dlouhého monologu jednoho z aktérů.  Ale nebyla. Následoval rychlý sled krátkých mikropříběhů. Nad očekávání svěžích a překvapivých. Chvílemi tryskaly z očí slzy, chvíli sál burácel  smíchy, občas strachy a přejel ledový mráz po zádech. Příběhy oddělovalo krátké stmívání ale usnout vám nedovolilo.
Troufám si tvrdit, že to bylo jedno z nejlepších představení,  které jsem v poslední době viděla. Jestli ne vůbec nejlepší. Rozhodně na něj nezapomenu. Ani za deset let.  

Režíroval Jan Mikulášek. Mám takové přání...vidět co nejvíce z divadelních her, které režíroval nebo teprve režírovat bude.

A  děkuji své  kulturomilé přítelkyni, že na nás s lístky myslela. Moc děkujeme. Večer se opravdu povedl...už vím jak to budu mít já :o))))

Bílá květena

 

 koupila jsem  Amarylis v květináčku .  Byla to jen cibule ze které vůbec nebylo patrné kolik květů z ní vyroste. Vyrostly čtyři ! a na každém čtyři květy. Bílé do světlezelena. Jsou tak velké, že jsem musela jeden uříznot a dát do vázy. V
To vše za mrzkých 69kč.

 Bílá ...květe pořád s malými pauzami ...ve srovnání s řezanou květinou také výborná investice :o)

 A něco jara v podobě drobných narcisek. Ty samozřejmě tak dlouho nevydrží a sotva opakovaně v domácím prostředí pokvetou ale i tak...jsou krásné.

A něco na zub. Crumble ...lesní směs a máslová ovesno-mandlová krusta...nemá to chybu

Růžovka

Startovací kolo jen DS do požadované šíře a potom pěkné holčičí vějířky.  Ale kdyby někdo věděl jakým způsobem háčkovat i kolo tímto vzorem, tak budu moc ráda za každou nápovědu.

Je to moje  první dílko z příze Elian Nicky...tolik chválené šikovnými ženami z jednoho portálu . Musím přiznat, že ač se mi s ní neháčkovalo nejlépe ...příze nitkuje...tak čepička je na omak příjemná...hebká a lehká jako pírko. Určitě se bude nosit moc dobře.  Zajímala mě i spotřeba příze. Velikost čepičky je na hlavičku s obvodem 50cm. Z 50g  příze zbylo malé přadénko...viz foto.  Možná v kombinací s jinou barvou vyrobím šálku.

Barva této příze  je tak sytá, že se nedá ani vyfotit. Kdyby po ní někdo zaotužil, tak  je to  odstín č. 474. Viz.  šedá lišta na fotkách. Budu i dál takto označovat na fotkách  používané příze a hlavně čísla barvy. I já zapomínám :o)

Vlnkové lemování dodělám až odzkoušíme. To bude už jen chvilička. Hlavně aby pěkně seděla na hlavičce. Přemýšlím, že ji doladím  kytičkou. Z látky nebo tylu.  Uvidíme

 

 

Brian

Sehnat vstupenky do Dejvického divadla je hotové umění a tak možnost pobýt zde se stává svátkem. Naštěstí" mého kolegu-kamaráda, který tuatam lístky sežene pro svou potřebu,  chytla záda )) A obrátil se na tu pravou nahradnici :-) Žel nemohl se mnou jít můj muž, protože tento měsíc jsme lupeny na kulturu přímo zasypáni. Což je trochu malér,  protože nám nemá kdo hlídat naše štěkací psy.

Příjemnou společnost v nám milém DD mi dělala Ivanka Dz. A já tak měla možnost maličko oplatit zase onehdá její pozvání do stejného divadla. Na představení Ucpaný systém. Bože to představení je prda! :-)

Maličko znavena po včerejší oslavě jsem nehodlala hledat v této hře logiku. Jen tak utlumeně jsem sledovala děj. (což se ostatně ukázalo jako výhra) Hra o jednom ze Stounů. Brian Johnson a jeho etapa života, kdy se potýká s drogovou závislostí. A v myšlení tripového rauše by člověk logiku hledal opravdu zbytečně. V domě, kde se narodil žil kdysi autor pohádky Medvídek Pú. A tak se milé postavičky, které žijí ve vizích hlavního hrdiny zjevují na pódiu. A světe div jejich vnímání světa je mnohem reálnější než jeho.
Herci Dejvického  divadla (a pak to umí herci z Dlouhé) jsou nesmírně pohybově a hudebně nadaní. Návštěvník představení  se může těšit na pár hudebních kousků z dílny Roulling Stones.  Václavovi Neužilovi uvěříte,že je Mick,stejně jako Davidovi Novotnému že je medvídek Pú, stejně jako Hrnkovi Čermákovi že je oslík, Pavlovi Šimčíkovi (největšímu českému herci :-D) že je králíček a Lence Krobotové uvěříte všechno.

A jedna doouška: v DD jsem asi nebyla pěkně dlouho,  protože v místě antikvariátu na rohu se nyní nachází příjemný bar s názvem Antikvariát. Těšte se :-)

Otec a syn

a jedno klubíčkové dilema : s bambulí pro syna či bez ?

Kdyby člověk měl jen tak malicherné starosti, to by bylo. Ale nestěžuji si. Není nejhůř jen trošku zmatky.

Když se řekne Věra Nerušilová

může někdo marně pátrat v paměti. Ale když se řekne "kočka ze Záběhlic" to s podivem hned ví  na první brnknutí . A leckdy se překvapivě jedná o ročník hodně mladý u kterého znalost filmu pro pamětníky nepředpokládám.

Věra Nerušilová je majitelkou krásně hlubokého altu. Snad nejhlubšího v Evropě.
Jak sama říká, že ve svém životě nezažila nešťastnou lásku ale šanson v jejím podání vás nutí o tomto tvrzení pochybovat. Ať už se jedná o zmíněný šanson nebo židovské písně je její projev plný emocí a čiré energie. Stejně tak její postavy v divadle (divadlo ABC Pan Kaplan má třídu rád) Její rolí jasnovidky, kterou ztvárnila v lyrikálu KUDYKAM (a moc se mi po něm stýská) přímo nezapomenutelně žila. Pokaždé když slyším píseň Zázrak, mrazí mě po těle. Je to pro mne velký zážitek i když jsem ho slyšela minimálně tisíckrát.
Jsem potěšena a je mi ctí potkávat a slyšet paní Věru téměř každý měsíc v pořadu Barování v Malostranské besedě.

Dnešním koncertem paní Věra Nerušilová zahájila šňůru koncertů a oslav svých kulatin.

Pro dnešní večer si přizvala skvělého zpěváka a muzikanta Ondřeje Rumla

Na piano doprovázel báječný Vašek Tobrman (letos potřetí soutěží o titul Pianista roku... předloni byl třetí, loni obsadil druhé místo a letos?...držím pěsti Vašku!) 

Na dění v Balbínce dohlížel a osobně usazoval hosty přímo pan domácí :-)

Věrce s předstihem přišlo pogratulovat několik skutečných VIP hostů.  Mezi nimi vyčníval kultivovanou osobností pan Michal Horáček, který obdaroval oslavenkyni překrásnou bílou kyticí.

A jedno milé setkání... Eugen Kukla

Věřím, že bude příležitost paní Věře popřát v termínu blízkém jejich narozenin. Dnes jen takové predskokanské Všechno nejlepší!!!

A na závěr přidávám text zmíněné písně Zázrak (video určitě najdete na YouTube nebo v příspěvku u Wlčice) 

Je psáno v rodných listech cest,
že mohou vést a mohou svést.
Jsou jako o stu kůrkách skýva.
Jak déšť co pořád jinak zpívá.
I moře, jehož neubývá.
Jak těžké je to snést?
Jak těžké ptát se kudy? Kam?
Když bortí se a pustne chrám
a na zem padá tolik vlasů
a tam se škvaří v ohni času.
Jdeš s rukou smrti kolem pasu
a nechceš na ten flám.

A přesto jedno jisté zbývá,
že občas dojde na zázrak
Jen na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.

Když sobě sám se zprotivíš
svým steskem že máš těžký kříž,
tu něco špitne: "To se zdálo
a co tě zprvu polekalo
se na tebe jen po svém smálo."
a ty to pochopíš.
I za těch nejtemnějších dní
se blýsknou nová setkání
ty dny jsou náhle divukrásné.
A v tobě všechno jenom žasne
a hřeje tak, že nevyhasne
a dlouho dlouho zní.

Tak jedno jisté pořád zbývá,
že občas dojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se
jak na vzduch spoléhá se pták.

Už nevěř ve svůj amulet.
Věř jenom v zázrak zvaný svět,
když nic v něm předem dáno není,
pak ani strach a utrpení.
I ty se z čista jasna měníš.
O tom chtěj vyprávět!

O tom že jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.
Naštěstí jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.

Čekala jsem sníh

do práce tahám stativ  i zrcadlo.  Kdo by nechtěl vidět fotku panensky zasněžené Prahy před svítáním :o)

Ale nechumelí a není bílo.

A tak se těším z jiné bílé....z bílých květin

Ráno jsme si všimla jaké Nelynka dělá pokroky, zlepšuje se tak pomaloučku ale zlepšuje !
Krásnou neděli všem :o)

Natalina klubka

 Tímto příspěvkem chci především chválit :o)

Potřebovala jsem totiž doplnit pár klubíček na svůj nový projekt. Vzpomněla jsem si na koment od Mirky z Poděbrad. Upozornila mě na prodej přízí v Ostré ...Natalina klubka
Ceny v e-shopu se zdály víc než vlídné a tak jsem před odchodem na noční provedla objednávku. A než jsem vstala od PC tak mi přišel potvrzující email s dotazem "kdy se stavíte ?"

 Po krátké konverzaci jsme se domluvily, že klubíčka vyzvednu v sobotu. Tak se stalo. Paní majitelka sice přišla s mým objednaným balíčkem k brance ale pozvala mě i dál.

Návštěva jejího skladu by pro mnohé byl rájem. Pro mne tedy také. A to z několika důvodů.
Jedním z nich je neocenitelný fakt, že mi nikdo nedýchal  na záda. Známe pultové galantérie, kde někdo potřebuje špulku nití, zip, tři knoflíky. Prodavačka za pultem lítá sem a tam a nemá náladu se s vámi vybavovat.  A když už se jedná o prodejnu samoobslužnou, tak za vámi chodí paní prodavačka ze socialistické školy a demonstrativně rovná po vás klubíčka, protože JÍ tam děláte  bordel.

 Zde jsem si v klidu osahala  všechny příze, které jsem ještě neznala.
Paní je zkušená pletařka-háčkařka, poskytla mi  ke každému klubíčku,  které  mě zaujalo potřebné informace. Porovnala jsem si některé příze, které ač složením a téměř shodným návinem by "měly" být stejné ale nejsou. Některé jsou mnohem příjemnější na omak  a dokonce levnější  :o)

A tak je jasné, že až vypotřebuju něco klubek ze své už docela objemné syslírny :o))  kam moje kroky opět povedou.

V dubnu se opět v Ostré otevřou brány firmy  Botanicus  a tak spojím nákup klubíček i s nákupem voňavého mýdla a procházkou v zahradách.

P.S. pokud máte Ostrou z ruky, tak mám potvrzeno, že objednávky zasílané poštou  paní majitelka vyřizuje velice rychle. Prostě šikovná podnikatelka

Zrcadlo

 

jak může vypadat, když jeho majitelka miluje puntíky ?

 

Klidně takto :

 

 

 Samolepící zrcátka jsem objevila před Vánocemi. A i když jako opravdové zrcadlo neslouží tak pěkně prosvětlí temnější kout v bytě :o)

 

 

 

A zatím co Holynka má ráda focení čepic...užuž se nemůže dočkat než dopletu či doháčkuju a doráží...tak Nela miluje dekorování v bytě...ono se vždy najde nějaký ten volný polštář na zemi, kterého kvalitu  je nutné vyzkoušet :o)

Krásný víkend všem...snad nám napadá něco sněhu :o)

Dárek z Irska

 dorazil dnes ráno. Radost je veliká.
Je krásný, na omak příjemný, veliký,  teploučký a hlavně....puntíkatý !!!! ano je to tahle krásná deka

Marci udělala jsi mi moc velkou radost. Děkuji, že máš pochopení pro mou úchylku :o) a děkuji, že tam někde v zeleném Irsku na mě myslíš. Těším se na naše opravdové setkání.


A ještě pár slov

Dnes jsem zjistila, že již 24. 1. 2015  uplynulo pět let od doby, kdy  jsem začala psát svůj první blog ARANEL .

Asi tisíckrát jsem chtěla se psaním skončit, protože někdy prostě slova bolestně dochází. Nebo jednoduše neexistují ty správné, které by vyjádřili to co cítím. To samé platí i o focení, oko v hledáčku vidí něco jiného a ta černá potvora si fotí co chce.

Bylo i pár okamžiků, kdy jsem uvažovala o zamčení blogu. Jenže.... to není moje cesta.
Moje cesta není ani psát třistašedesátpětku. Je to s ohledem zejména na mou práci příliš zavazující. A nerada bych se tím co dělám stresovala. Já všechno co dělám,  dělám moc ráda. A tak je to správně, protože člověk aniž by si to plně uvědomoval... šíří tu radost dál.

No a přiznávám, uvažovala jsem že svou Aranel na cestě uzavřu a vytvořím blogů víc....jeden zaměřený na kulturu o návštěvách divadel, koncertů - zejména o Barování,  jeden fotoblog, jeden o plemeni Dandie Dinmont terier tj. nejen o našich Holynkách, o ručních pracech a domově, o naší rodině i  o vaření.....
Jenže jsou dny, kdy něco dobrého uvařím, uháčkuji čepici kterou vyfotím na hlavě naší Holy a  večer jdu do divadla :o))

Nechám raději blog  tak jak je. Je o mně a o všem co ke mně patří. Co mě baví, trápí a co mi dělá radost. Bude dál o mém životě. Vždyť je  určen  čtenáři číslo jedna a tím jsem já sama :o)
Samozřejmě  je zde vítán každý koho má cesta baví. A ten kdo zanechá svůj milý komentář nebo mě jinak osloví  mi přímo zdokonalí  den,  cítím  čistou radost.

Blog mi samozřejmě  vzal hodně času. Vrchovatě mi ale tu ztrátu vynahradil v podobě virtuálních a hlavně skutečných přátel, které bych v běžném životě nejspíš nepotkala. Děkuji

Šála

 

 provlékací

 Někde jsem viděla návod ale nevím kde. Tedy nyní už vím, že nejspíš na DROPS ale když jsem se pouštěla do pletení tak jsem nevěděla. Takže, jen co uvízlo v hlavě. 

příze Jeans smetanová

                                                          Snad poslouží i ozdobí krček

 A začínám ladit barvy na další projekt ...ten bude ale trvat maličko delší dobu :o)