Požitkáři

márně pátrám v paměti, kdy jsem naposled navštívila divadlo na Zábradlí. Nejspíš to bude deset let. Možná i víc. A na konkrétní hru si už bohužel taky  nevzpomenu.

Představení Požitkáři pojednává překvapivě o smrti. Myšlenku na ní se snažíme ve svém životě vytěsnit. Ale smrt je právě součástí našich životů.
O smrti. Jakým způsobem umřeme. Proč se smrti bojíme. Zdali je nutné se ji bát. Nebo, kde se těsně po smrti ocitáme. O tom. o všem tom, co je spojené se smrtí, pojednávala hra Požitkáři.

..."to snad bude moje smrt"  říkala jsem si během zahajovacího dlouhého monologu jednoho z aktérů.  Ale nebyla. Následoval rychlý sled krátkých mikropříběhů. Nad očekávání svěžích a překvapivých. Chvílemi tryskaly z očí slzy, chvíli sál burácel  smíchy, občas strachy a přejel ledový mráz po zádech. Příběhy oddělovalo krátké stmívání ale usnout vám nedovolilo.
Troufám si tvrdit, že to bylo jedno z nejlepších představení,  které jsem v poslední době viděla. Jestli ne vůbec nejlepší. Rozhodně na něj nezapomenu. Ani za deset let.  

Režíroval Jan Mikulášek. Mám takové přání...vidět co nejvíce z divadelních her, které režíroval nebo teprve režírovat bude.

A  děkuji své  kulturomilé přítelkyni, že na nás s lístky myslela. Moc děkujeme. Večer se opravdu povedl...už vím jak to budu mít já :o))))