Když se řekne Věra Nerušilová

může někdo marně pátrat v paměti. Ale když se řekne "kočka ze Záběhlic" to s podivem hned ví  na první brnknutí . A leckdy se překvapivě jedná o ročník hodně mladý u kterého znalost filmu pro pamětníky nepředpokládám.

Věra Nerušilová je majitelkou krásně hlubokého altu. Snad nejhlubšího v Evropě.
Jak sama říká, že ve svém životě nezažila nešťastnou lásku ale šanson v jejím podání vás nutí o tomto tvrzení pochybovat. Ať už se jedná o zmíněný šanson nebo židovské písně je její projev plný emocí a čiré energie. Stejně tak její postavy v divadle (divadlo ABC Pan Kaplan má třídu rád) Její rolí jasnovidky, kterou ztvárnila v lyrikálu KUDYKAM (a moc se mi po něm stýská) přímo nezapomenutelně žila. Pokaždé když slyším píseň Zázrak, mrazí mě po těle. Je to pro mne velký zážitek i když jsem ho slyšela minimálně tisíckrát.
Jsem potěšena a je mi ctí potkávat a slyšet paní Věru téměř každý měsíc v pořadu Barování v Malostranské besedě.

Dnešním koncertem paní Věra Nerušilová zahájila šňůru koncertů a oslav svých kulatin.

Pro dnešní večer si přizvala skvělého zpěváka a muzikanta Ondřeje Rumla

Na piano doprovázel báječný Vašek Tobrman (letos potřetí soutěží o titul Pianista roku... předloni byl třetí, loni obsadil druhé místo a letos?...držím pěsti Vašku!) 

Na dění v Balbínce dohlížel a osobně usazoval hosty přímo pan domácí :-)

Věrce s předstihem přišlo pogratulovat několik skutečných VIP hostů.  Mezi nimi vyčníval kultivovanou osobností pan Michal Horáček, který obdaroval oslavenkyni překrásnou bílou kyticí.

A jedno milé setkání... Eugen Kukla

Věřím, že bude příležitost paní Věře popřát v termínu blízkém jejich narozenin. Dnes jen takové predskokanské Všechno nejlepší!!!

A na závěr přidávám text zmíněné písně Zázrak (video určitě najdete na YouTube nebo v příspěvku u Wlčice) 

Je psáno v rodných listech cest,
že mohou vést a mohou svést.
Jsou jako o stu kůrkách skýva.
Jak déšť co pořád jinak zpívá.
I moře, jehož neubývá.
Jak těžké je to snést?
Jak těžké ptát se kudy? Kam?
Když bortí se a pustne chrám
a na zem padá tolik vlasů
a tam se škvaří v ohni času.
Jdeš s rukou smrti kolem pasu
a nechceš na ten flám.

A přesto jedno jisté zbývá,
že občas dojde na zázrak
Jen na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.

Když sobě sám se zprotivíš
svým steskem že máš těžký kříž,
tu něco špitne: "To se zdálo
a co tě zprvu polekalo
se na tebe jen po svém smálo."
a ty to pochopíš.
I za těch nejtemnějších dní
se blýsknou nová setkání
ty dny jsou náhle divukrásné.
A v tobě všechno jenom žasne
a hřeje tak, že nevyhasne
a dlouho dlouho zní.

Tak jedno jisté pořád zbývá,
že občas dojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se
jak na vzduch spoléhá se pták.

Už nevěř ve svůj amulet.
Věř jenom v zázrak zvaný svět,
když nic v něm předem dáno není,
pak ani strach a utrpení.
I ty se z čista jasna měníš.
O tom chtěj vyprávět!

O tom že jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.
Naštěstí jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.