Kočárek pro psa

rozesmával mě pohled na hýčkané mazlíčky s mašlí na hlavě nebo se slunečními brýlemi ...protože i ty opravdu existují....jak se nechají svými pány vozit v kočárku. Takové věci člověk vídá na výstavách a je to bžunda, která odvádí pozornost od vážnosti výstavního dění a  stresu s tím spojeného.

Já od včerejšího dne přemýšlím o tom, že by nám takový kočárek hodně pomohl a zjednodušil situaci.  Jsme nyní dost vázání na pobyt domácí.  Společná procházka a popřípadě návštěva restaurace by nám všem bodla. Jenže Nelynka váží deset kilo, což je dost na to abych ji nesla v náručí. Myslím, že v našem případě by ani taška pro psy nebyla  řešením. A tak ze všech možných variant mě napadá opravdu kočárek pro psy. Mohli bychom tak vyrazit na společnou procházku.
Jako rodina :o)

Čtyři noční za mnou. Většinou to bývají jen dvě nebo  tři. A to když se blížím k domovu tak mi nezadržitelně cukají koutky, to od radosti že to mám z sebou.  Dnes necukají, mám fakt dost.
Myslela jsem si, že stanoviště, kde pracuju  je nejhorší v tom smyslu že se nedá vyvětrat. V létě je tam velké horko. Nyní jsem dvě noci  k těm svým pracovala  na druhé straně  stanice a musím dát za pravdu kolegyni, která momentálně chroupe macrons a zapíjí je  cafe crema v nějaké pařížské kavárně.... Markéto je to ještě horší, hned v pondělí se ti omluvím !

 Ani jsem si nesedala na židli abych se tam navždy nepřilepila a když jsem u okénka odpovídala na dotaz, musela jsem se předklonit a trapně mi   kapal pot z obličeje. Hrůza. Za noc jsem vypotřebovala dvě balení hygienických ubrousků a vystříkala půlku fáčka a vypila litry vody s čerstvou mátou. Vzpomněla jsem si na svou švagrovou, která navštívila před časem skalné město Petra. Zajímala jsem se o  její nejsilnější zážitek. A ona povídala o dvou lahvích vody....jednou se poléváš a z druhé piješ, jinak to nedáš :o)))

Když člověk pracuje v centru města vídá různé lidské figurky. A hlavně vidí či  zažívá situace o které by popravdě vůbec nestál. Jenže aniž by chtěl vidí a pak to  musí nějak zpracovat.

Tak třeba mladá žena v minišatech  na vysokých podpatcích s rozevlátými vlasy má na krku silný  obojek rudé barvy. K němu  připnuté vodítko na kterém ji vede muž v elegantním obleku s aktovkou. Tolik  jsem se soustředila na to aby slečna na šteklích při chůzí po schodech v davu spěchajících cestujích neupadla a nezlomila si vaz, že jsem zapomněla tento výjev  vyfotit.
Mám ale jiné fotky. Třeba i ty z fotícího automatu. Sbírám je aniž bych byla Amélie z Montmartru :o)

Krom několika známých firem...fetek,  jsem v noci viděla Katku. Dvakrát proběhla kolem v černé push-up podprdě a dlouhých tílkových šatech. Vlasy obarvené na černo. Při všech těch nemocech a žloutenkách co má, vypadá překvapivě dobře. Napadá mě jestli není v nějakém programu. Protidrogovém.
Prý se rozešla  s tím posledním. Má jiného ale on to vlastně neví, protože se mu zadařilo být delší dobu v limbu a nic si nepamatuje. Zrovna si to včera vysvětlovali. Nakonec šel každý jinam. Katku jsem nefotila. Ona to holka nemá ráda,  je v takové situaci dost agresivní a její doprovod většinou ještě víc. Být vámi nezkouším to. Pokud nejste Tomáš Třeštík.  Ten to umí !

Tak to je asi všechno ...i když je toho podstatně víc ale koho to zajímá. Jsem prostě ráda, že jsem doma. Na chvíli.


Nelynka: ráno venčení o.k.  zvládnuto na jedničku.
Holynka: zvládli jsme velkou prochajdu...to za odměnu, že sice netrpělivě ale čekala. Vyrazili jsme směr Xaverov do míst, kde se venčívají její nepřátelé. Pořád mi nejde do hlavy, že když je sama tak je ignoruje.  Kdyby s námi byla Nela, tak by je určitě chtěla roztrhat na cucky.

Můj muž je rozbolavěnej pořád. Chtěla jsem ho potěšit. Říkám mu ráno, že dnes  bude superúplněk...a budou padat hvězdy říkám. Jo to už tady bylo včera ...odvětí :o)))