Díra u Hanušovic

film. Datum premiéry jsem netrpělivě očekávala....odpočítávala dny a těšila se. Jenže jak už to v životě bývá, že...člověk míní...Známe to.
Dnes byl po dlouhé době den volna a tak jsem šla do kina. Sama. Zvláštní pocit. Několikrát jsem se ujišťovala, jestli sedím v tom správném sále a na správné židli ...a když začal německy mluvící začátek..hodně jsem znejistěla ale pak přece..seděla jsem tam kde jsem měla sedět :o)))

Musím podotknout, že Dejvické divadlo je moje TOP. Mohla bych tam vysedávat klidně každý večer ...i jen na schodech, kdyby to bylo možné. Jenže kdo sežene lupeny, že ? to není žádná legrace :o)
Tak moc mám ráda jejich hry a jejich hraní či spíše žití hraných postav.  Tak je tomu i u filmu Díra u Hanušovic.
Herci vás v této komedii tančící na hraně s dramatem.....účelově nerozesmávají.
Úplně ale stačí, že hrají tak autenticky, že si postavy dokážete představit v reálném světě. A to je s prominutím nejvíc k smíchu. Z toho úhlu pohledu je to komedie jako vyšitá.
Film je krásně líný.Pomalu  a vlekle se mění osudy lidí.
Mě dělal dobře i dlouhý pohled do krajiny.
Já si film náramně užila. A chci ho vidět zas.

P.S. ....nebýt  jiné díry...ehm ono se tak ani nejednalo o díru jako o ehmm malé škrábnutí ...prostě jsem to naše auto na parkovišti vzala o sloupek...auuuu a odnesli to zadní dveře. Rozhodilo mě to ale nemělo smysl se vracet domů. Na špatné zprávy je vždy času dost.

Nela : beze změny, snad jen maličko si lépe stoupá na nožičky.
Holy : v pohodě
Můj muž: bolí...hodně. A ještě ty zadní dveře, že...