Pes z pohádky

Jsme potěšeni, že v srpnovém časopise Svět psů vyšel článek o DDT. O plemeni nejen u nás ale i zahraničí vzácném, tedy malopočetném tj. o   Dandie dinmont teriérech . A to z pera nejpovolanějšího u nás, krásně svůj život v početné společnosti  dandíčků popsala přímo Zoja Shejbalová.

Několikrát zde jsem zmiňovala, že je nejstarší chovatelkou tohoto okatého plemene u nás. Její zkušenosti v chovu plemene jsou nezměrné.

Vím, že stačí mít jednoduše rád pejsky. A hodně si vážím lidí, kteří  plemeno psa takříkajíc neřeší, či naopak jim přijde vhod oříšek. To je v pořádku i já jsem jednu dobu udělal to samé. Navštívila jsem psí útulek a vybrala si psa. Pravda oříšek to nebyl ale překrásná  desetiměsíční boxerka.

Když náhle onemocněla (nejspíš to byl důvod proč byla odložena do útulku) a odešla do psího nebe, naši domácnost rozveselovali další psi. A jednou se stalo, že ač bychom si nikdy sami plemeno nevybrali, octnula se u nás fenka yorkshirského teriéra. Připadala nám tak strašně maličká, že jsme potřebovali dohnat objem :o)..a automaticky jsme se rozhodli pořídit ještě jednoho pejska.

Moje dcera v té době  zahlídla v TV pořad o plemeni DDT. Nemohla se dočkat až přijdu domů z práce, dychtivě mi vyprávěla pejskovi překrásném jako z pohádky. A tak jsme popis plemene hledali v atlase. Jenže, ouha mě se na fotce dandík vůbec nelíbil.

Dcera trvala, na svém, že musím takového krásného pejska vidět naživo. A tak jsme začali tenkrát v Annonci hledat chovatelskou stanici. Našli a po krátké domluvě se jeli podívat kousek za Prahu.

To co mě čekalo se nedá slovy vyjádřit. Překrásné oči, milá až velice přátelská povaha, nekonečná objetí a tulení. Nic takového, tu oddanost jsem u žádného pejska nezažila. A to o žádném případě nemůžu ani já ani nikdo jiný říct, že by mě kterýkoliv z mých pejsků neměl rád.

Láska dandíčkovská je prostě pohádková. Je jen trošku spojená se závislostí na páničcích a proto tak pečlivě hledáme hlídání pro naše Holynky. Úplně jim stačí, když jsou u Gabro v bezpečí ložnice, nebo když Toník paří na PC a ony sedí u něj, nebo jsou napěchované pod dětskou postýlkou naši Elenky, nebo je jim dovoleno s Miškou sedět na gauči a koukat na TV. Samozřejmě nejraději jezdí na návštěvu právě k Zoje...to v případě, kdy jedeme na dovolenou. Tam mají možnost prožívat své letní kamarádství s ostatními dandíky, v několika případech jsou to jejich blízcí příbuzní :o)

hele mami já si dám dvaciáše a ty mi potm řekneš o čem teta Zoja psala jo ?

Dandíci milují společnost jiných pejsků, samozřejmě zejména dandíků. Nikdy jsem nepochopila jak je možné ale když náááhodou (je to opravdu zřídka) potkáme dandíka, jsou úplně radostí bez sebe a dotyčný dandík taky.

 Naše Holynky dokázali hodiny sedět u nemocné Marušky,  milovali ji. Milují i malé děti,  všechna naše vnoučata.  K takové lásce je třeba hodně trpělivosti a vidím, jak dokáží svůj teriéří temperament krotit. Jakoby chápali, že ve společnosti dětí a nemocných se od nich žádá aby byly veselé ale také se dovedli včas zklidnit.  

Jsme šťastni majitelé pejsků z pohádky s nejkrásnějšíma očima a vynikající povahou :o)