Nemá smysl popisovat ty nepříjemné pocity, které mě v poslední době sužují. Inu, můžu si za ně jen a jen já sama. Utahaná, nevyspalá, nadoraz. Nutně potřebuju kontakt z přírodou. Nevadil by mi dokonce ani takový u kterého přímo noříte ruce do země. Pro panelákového člověka nemožné. A tak jsem moc šťastná, že můj muž vycítil moje rozpoložení a dohodneme si večerní sledování hvězd.
Celý den se těším jako malá. V práci odběhnu koupit nezbytný prostředek proti komárům :o))) a po desáté večer vyrážíme na naši dobrodružnou misi. (hele neměla bych spíš spát, když mám spánkový deficit jako prase? NE) Míříme za Prahu do míst u Labe, kde už tolik neruší světlo velkoměsta. Jsme v tichu a tmě. Hvězdy padají a mě je dobře. Nakonec si lehnu na nedalekou rybářkou lavičku a koukám na hvězdy s rukou za hlavou. Přesně tohle jsem nutně potřebovala.
Krásnou podívanou ukončila opona pěny mraků. Zatáhlo se. Jedeme domů, spokojeni. Kolikrát stačí tak málo a člověku je zase hej.
Jen Holynky byli z té naší mise nějak mimo, báli se v té tmě. Nela víc.
Hm říkám si, že i my lidé to tak máme. Pro mnohé představa trávit noc SÁM v lese je děsivá.
Hmmm a já myslím, že by mi tam bylo dobře....bojím se spíš v centru města.
A kde by jste se víc báli vy ?
My jsme se s holkama dívaly z okna. Chtěly jet za město, ale nešlo nechat Jendu samotného doma.
OdpovědětVymazatMiluji samotu v lese. Večer když je slyšet praskání větviček od procházející zvěře a vítr šumí v korunách stromů, to na mě působí strašidelně, ale toho se nebojím. Horší je to ve městě, když večer musím projít kolem podivných postav povalujících se v parku nebo na ulici.
OdpovědětVymazatTuhle podívanou jsme propásli. Mrzí mě to, myslím, že takovýhle relax je přesně to, co by můj manžel teď potřeboval. I když, jak ho teď právě poslouchám, nevím, jestli by vůbec dokázal vypnout.
OdpovědětVymazatA pokud jde o strach... v lese v noci sama jsem už dlouho nebyla...ve městě nakonec také ne... ale ze zvuků lesa člověka mrazí, ale tak nějak příjemně. Zvířata člověku bezdůvodně neublíží... člověk ano.
Tohle je prostě nádhera. Dělávám to pravidelně, když jsme na cestách, trochu mimo civilizaci. Lehnu si a čučím do nebe. Snažím se nahrát si to (funguje mi to i když koukám do vln moře) a pak si to tu přehrávám, když jsem v běžném pracovním procesu, na pokraji nervového zhroucení:-). Teď nedávno jsme byli na návštěvě u známých na vesnici a když jsme se vraceli pěšinou k autu tak jsem vzhlédla na nebe. Neuvěřitelné, co vše bylo vidět. To se v městě nezažije. Už dlouho se chystám do hvězdárny, ale nějak to pořád nestíhám.
OdpovědětVymazatTuhle společnou chvilku v temnotě vám moc přeju.....úžasný relax.
Já se bojím všude.. ale lidí. I v lese mám prostě nepříjemný pocit z toho, že se tam objeví někdo "zlý". Nicméně stejně do lesů jezdíme a teď jsme byli s manželem po dlooouhé době na vandru, spali pod převisy ve skalách - nádhera. I noční bouřku jsme tam zažili a byla to krásná světelná show :)
OdpovědětVymazatP.S. Nedá mi to: A kde BYSTE se víc báli vy?? ;) ;)
Mám to stejně. Musím se v duchu smát, když mi někdo (žena) říká, že by nešel sám do lesa. Stejně se člověk nejvíc vyděsí sám, svých myšlenek, tak proč nemyslelat na něco pěkného.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že ty hvědy pomohly.
Nika