Barování v únoru

 

ve znamení masopustní veselice. Nadchlo mě pomyšlení, že bychom tvůrcům pořadu dopřáli nové tváře pořadu. Ono tvořit pořad pro téměř stejné obecenstvo tak aby bylo pořád zajímavé není snadná věc. A my se tomu podivujeme a obdivujeme zejména paní ředitelku Sandru Novákovou, že to vždy dokáže. A Filip jakbysmet. Inu stačilo rozhodit nápad přes komunikační síť a opravdu se hledištní stálice objevili v maskách- škraboškách. Škoda jen, že jsme se nedokázali odvázat víc a nevstoupili už rovnou do budovy takto pěkně vyšňořeni. V publiku je příliš velká tma a naše maskování pozbylo významu. Tak příště.

I tak jsme si vysloužili od slovenské sekce velkou pochvalu "pretože na Slovensku by sa  ľudia  vraj hambili a určite by to neklaplo" a ještě "že sa vraj vieme lepšie baviť" no a ja akosi neverím  :o)

 

My se tedy bavili. Slováci taky a vše si pečlivě točili i vzniklo pěkné video o celé návštěvě Prahy z pohledu malého Filipa (ten se Barování nezůčastnil ale ocino ano :o)      )

Filip Rajmont přinesl sebou do MB bustu svého dědečka E.F. Buriana.  Dle jeho slov ať si to děda s námi užije :o) a my si to užili s ním a na Filipovo výzvu jsme se s bustou snad všichni na baru fotili a sdíleli na facebook. Samozřejmě tímto gestem reagoval  na mediálně propírané přesunutí busty herce Rudolfa Hrušínského ZDE

Filip Rajmont se vrátil z exotické dovolené, čakry vyčištěné a chrlil humorem. To máme rádi :o)

Únorové barování tzn. přes třicet účinkujících a to je pěkná porce ! nesmírně jsme si večer užili. Užili si ho i noví bařmeni, které jsem pro tentokrát pozvala já a sehnala jim lupeny. A radostně sledovala jak se dámy zralejšího věku umí skvěle bavit ...jak to umí rozbalit :o)

Kdo správně nastaví mikrofon největšímu českému herci Šimčíkovi z DD ...ostatně bylo to pro mne takové Déjà vu  ..."králíčku" vypadlo ze mne spontánně :o))) Celý večer tam jen tak byl, jen tak zpíval a jen tak se "nepatřičně" zapojoval do děje a k různým interpretům. Takové zlatíčko večera :o)

 

báječné stepovací duo

 

 

 

 

 

 

selfíčko :o)

Jelení loje

Báječná ...čím dál lepší...to tvrdím ne jen já....Lenka Nová

a její doprovod

 

Roman Tomeš...barovací stálice...tento večer slavil své narozeniny

Voila plus Hot sisters...to mám tak ráda !!!

 

 

Vynikající...letos o ní ještě uslyšíte...miláček pořadu Barování Věra Nerušilová 

A večer se fotilo a točilo. A taky potichu pro všechny milovníky tohoto pořadu KONEČNĚ vznikají nové stránky pořadu Barování

 

Slova mi nestačí ...vynikající muzikant, zpěvák se smyslem pro humor...báječný, jedinečný...Ondra Ruml

 

A finále připadlo na směsici balkan/klezmer/drunk-punk...to vše je Circus Problém ...opět se přidal P.Šimčík :o) ...a Vilém Postránecký

 

 

Celý večer byl tak nabíjející, že jsme něco energie museli ponechat u baru. Mám ráda, když mě zlehka lechtají bublinky v nose :o)))

Přijela k nám návštěva

ne sice kompletní ale milá :o)

Požitkáři

márně pátrám v paměti, kdy jsem naposled navštívila divadlo na Zábradlí. Nejspíš to bude deset let. Možná i víc. A na konkrétní hru si už bohužel taky  nevzpomenu.

Představení Požitkáři pojednává překvapivě o smrti. Myšlenku na ní se snažíme ve svém životě vytěsnit. Ale smrt je právě součástí našich životů.
O smrti. Jakým způsobem umřeme. Proč se smrti bojíme. Zdali je nutné se ji bát. Nebo, kde se těsně po smrti ocitáme. O tom. o všem tom, co je spojené se smrtí, pojednávala hra Požitkáři.

..."to snad bude moje smrt"  říkala jsem si během zahajovacího dlouhého monologu jednoho z aktérů.  Ale nebyla. Následoval rychlý sled krátkých mikropříběhů. Nad očekávání svěžích a překvapivých. Chvílemi tryskaly z očí slzy, chvíli sál burácel  smíchy, občas strachy a přejel ledový mráz po zádech. Příběhy oddělovalo krátké stmívání ale usnout vám nedovolilo.
Troufám si tvrdit, že to bylo jedno z nejlepších představení,  které jsem v poslední době viděla. Jestli ne vůbec nejlepší. Rozhodně na něj nezapomenu. Ani za deset let.  

Režíroval Jan Mikulášek. Mám takové přání...vidět co nejvíce z divadelních her, které režíroval nebo teprve režírovat bude.

A  děkuji své  kulturomilé přítelkyni, že na nás s lístky myslela. Moc děkujeme. Večer se opravdu povedl...už vím jak to budu mít já :o))))

Bílá květena

 

 koupila jsem  Amarylis v květináčku .  Byla to jen cibule ze které vůbec nebylo patrné kolik květů z ní vyroste. Vyrostly čtyři ! a na každém čtyři květy. Bílé do světlezelena. Jsou tak velké, že jsem musela jeden uříznot a dát do vázy. V
To vše za mrzkých 69kč.

 Bílá ...květe pořád s malými pauzami ...ve srovnání s řezanou květinou také výborná investice :o)

 A něco jara v podobě drobných narcisek. Ty samozřejmě tak dlouho nevydrží a sotva opakovaně v domácím prostředí pokvetou ale i tak...jsou krásné.

A něco na zub. Crumble ...lesní směs a máslová ovesno-mandlová krusta...nemá to chybu

Růžovka

Startovací kolo jen DS do požadované šíře a potom pěkné holčičí vějířky.  Ale kdyby někdo věděl jakým způsobem háčkovat i kolo tímto vzorem, tak budu moc ráda za každou nápovědu.

Je to moje  první dílko z příze Elian Nicky...tolik chválené šikovnými ženami z jednoho portálu . Musím přiznat, že ač se mi s ní neháčkovalo nejlépe ...příze nitkuje...tak čepička je na omak příjemná...hebká a lehká jako pírko. Určitě se bude nosit moc dobře.  Zajímala mě i spotřeba příze. Velikost čepičky je na hlavičku s obvodem 50cm. Z 50g  příze zbylo malé přadénko...viz foto.  Možná v kombinací s jinou barvou vyrobím šálku.

Barva této příze  je tak sytá, že se nedá ani vyfotit. Kdyby po ní někdo zaotužil, tak  je to  odstín č. 474. Viz.  šedá lišta na fotkách. Budu i dál takto označovat na fotkách  používané příze a hlavně čísla barvy. I já zapomínám :o)

Vlnkové lemování dodělám až odzkoušíme. To bude už jen chvilička. Hlavně aby pěkně seděla na hlavičce. Přemýšlím, že ji doladím  kytičkou. Z látky nebo tylu.  Uvidíme

 

 

Brian

Sehnat vstupenky do Dejvického divadla je hotové umění a tak možnost pobýt zde se stává svátkem. Naštěstí" mého kolegu-kamaráda, který tuatam lístky sežene pro svou potřebu,  chytla záda )) A obrátil se na tu pravou nahradnici :-) Žel nemohl se mnou jít můj muž, protože tento měsíc jsme lupeny na kulturu přímo zasypáni. Což je trochu malér,  protože nám nemá kdo hlídat naše štěkací psy.

Příjemnou společnost v nám milém DD mi dělala Ivanka Dz. A já tak měla možnost maličko oplatit zase onehdá její pozvání do stejného divadla. Na představení Ucpaný systém. Bože to představení je prda! :-)

Maličko znavena po včerejší oslavě jsem nehodlala hledat v této hře logiku. Jen tak utlumeně jsem sledovala děj. (což se ostatně ukázalo jako výhra) Hra o jednom ze Stounů. Brian Johnson a jeho etapa života, kdy se potýká s drogovou závislostí. A v myšlení tripového rauše by člověk logiku hledal opravdu zbytečně. V domě, kde se narodil žil kdysi autor pohádky Medvídek Pú. A tak se milé postavičky, které žijí ve vizích hlavního hrdiny zjevují na pódiu. A světe div jejich vnímání světa je mnohem reálnější než jeho.
Herci Dejvického  divadla (a pak to umí herci z Dlouhé) jsou nesmírně pohybově a hudebně nadaní. Návštěvník představení  se může těšit na pár hudebních kousků z dílny Roulling Stones.  Václavovi Neužilovi uvěříte,že je Mick,stejně jako Davidovi Novotnému že je medvídek Pú, stejně jako Hrnkovi Čermákovi že je oslík, Pavlovi Šimčíkovi (největšímu českému herci :-D) že je králíček a Lence Krobotové uvěříte všechno.

A jedna doouška: v DD jsem asi nebyla pěkně dlouho,  protože v místě antikvariátu na rohu se nyní nachází příjemný bar s názvem Antikvariát. Těšte se :-)

Otec a syn

a jedno klubíčkové dilema : s bambulí pro syna či bez ?

Kdyby člověk měl jen tak malicherné starosti, to by bylo. Ale nestěžuji si. Není nejhůř jen trošku zmatky.

Když se řekne Věra Nerušilová

může někdo marně pátrat v paměti. Ale když se řekne "kočka ze Záběhlic" to s podivem hned ví  na první brnknutí . A leckdy se překvapivě jedná o ročník hodně mladý u kterého znalost filmu pro pamětníky nepředpokládám.

Věra Nerušilová je majitelkou krásně hlubokého altu. Snad nejhlubšího v Evropě.
Jak sama říká, že ve svém životě nezažila nešťastnou lásku ale šanson v jejím podání vás nutí o tomto tvrzení pochybovat. Ať už se jedná o zmíněný šanson nebo židovské písně je její projev plný emocí a čiré energie. Stejně tak její postavy v divadle (divadlo ABC Pan Kaplan má třídu rád) Její rolí jasnovidky, kterou ztvárnila v lyrikálu KUDYKAM (a moc se mi po něm stýská) přímo nezapomenutelně žila. Pokaždé když slyším píseň Zázrak, mrazí mě po těle. Je to pro mne velký zážitek i když jsem ho slyšela minimálně tisíckrát.
Jsem potěšena a je mi ctí potkávat a slyšet paní Věru téměř každý měsíc v pořadu Barování v Malostranské besedě.

Dnešním koncertem paní Věra Nerušilová zahájila šňůru koncertů a oslav svých kulatin.

Pro dnešní večer si přizvala skvělého zpěváka a muzikanta Ondřeje Rumla

Na piano doprovázel báječný Vašek Tobrman (letos potřetí soutěží o titul Pianista roku... předloni byl třetí, loni obsadil druhé místo a letos?...držím pěsti Vašku!) 

Na dění v Balbínce dohlížel a osobně usazoval hosty přímo pan domácí :-)

Věrce s předstihem přišlo pogratulovat několik skutečných VIP hostů.  Mezi nimi vyčníval kultivovanou osobností pan Michal Horáček, který obdaroval oslavenkyni překrásnou bílou kyticí.

A jedno milé setkání... Eugen Kukla

Věřím, že bude příležitost paní Věře popřát v termínu blízkém jejich narozenin. Dnes jen takové predskokanské Všechno nejlepší!!!

A na závěr přidávám text zmíněné písně Zázrak (video určitě najdete na YouTube nebo v příspěvku u Wlčice) 

Je psáno v rodných listech cest,
že mohou vést a mohou svést.
Jsou jako o stu kůrkách skýva.
Jak déšť co pořád jinak zpívá.
I moře, jehož neubývá.
Jak těžké je to snést?
Jak těžké ptát se kudy? Kam?
Když bortí se a pustne chrám
a na zem padá tolik vlasů
a tam se škvaří v ohni času.
Jdeš s rukou smrti kolem pasu
a nechceš na ten flám.

A přesto jedno jisté zbývá,
že občas dojde na zázrak
Jen na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.

Když sobě sám se zprotivíš
svým steskem že máš těžký kříž,
tu něco špitne: "To se zdálo
a co tě zprvu polekalo
se na tebe jen po svém smálo."
a ty to pochopíš.
I za těch nejtemnějších dní
se blýsknou nová setkání
ty dny jsou náhle divukrásné.
A v tobě všechno jenom žasne
a hřeje tak, že nevyhasne
a dlouho dlouho zní.

Tak jedno jisté pořád zbývá,
že občas dojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se
jak na vzduch spoléhá se pták.

Už nevěř ve svůj amulet.
Věř jenom v zázrak zvaný svět,
když nic v něm předem dáno není,
pak ani strach a utrpení.
I ty se z čista jasna měníš.
O tom chtěj vyprávět!

O tom že jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.
Naštěstí jedno jisté zbývá:
těm co nedojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták.

Čekala jsem sníh

do práce tahám stativ  i zrcadlo.  Kdo by nechtěl vidět fotku panensky zasněžené Prahy před svítáním :o)

Ale nechumelí a není bílo.

A tak se těším z jiné bílé....z bílých květin

Ráno jsme si všimla jaké Nelynka dělá pokroky, zlepšuje se tak pomaloučku ale zlepšuje !
Krásnou neděli všem :o)