Dovolená s duší

"Letadlem je to rychlé. Ale duše má za tělem den dva zpoždění.
Cestování autem  stíhá. Je  se mnou a hezky si to spolu užijem  ..."
Tak komentovala své pocity z  cesty  po Francii moje přítelkyně.
Irena Obermannová
Je pěkné mít takové přátele. I když jen virtuální z  modré knihy.
Protože oni umí pojmenovat přesně to,  co cítíte !

No a takže si  (krom krátkého leteckého výletu do Anglie za Toníkem) užíváme takových cest.
Letos  "jen" na Šumavu.
Přináší nám  to skutečný klid v duši.
Ani se nezlobím, že mi z ní  můj muž ustřihnul téměř celý den. Protože prostě práce.
Neva ani, že jsme se vrátili dvakrát domů. Jednou z auta zaparkovaného před domem. Podruhé už z cesty. Protože cosi zapomněl.
Na oplátku se nezlobil, (jsem ustříhla taky kus) že si zkouším neskutečný počet trekkingových bot. (horší než lodičky. Oprávněně !!!)
Naopak, zkoušel taky.
A dokonce koupil.
Sobě.  Ale i  ty celokožené, které se mi tak líbily. Jen mi přišlo rozjívené pořídit si najednou dva páry. Myslela jsem, že až potom....
Duše se tedy raduje z cesty se mnou.
Protože jako velká řídím. Sama.
Že v cíli čeká  kus krásné přírody.
A nejvíc... přátelská náruč.

Duše se dnes zaradovala i z fotky, kde statečný sousedovic Vašíček v tom všudypřítomném vedru vyzkoušel včera darovanou čepičku.
A jak se krásně směje  :o)