Už

 jsme si začali plánovat návštěvu přátel a cestu na Moravu. A těšili jsme se ale jen asi pět minut.
V noci pohotovost.
Ráno kapačky.
Odpoledne Nelu operovali.
Je to bojovnice. Věřím, že bude všechno v pořádku.

Boj jsem sváděla i já. O jeden den dovolené a nakonec se povedlo.
Nechci nechávat svého muže na všechno samotného. Chci se zapojit.
Venčit jednoho psa slepého a druhého po operaci na pražském sídlišti není legrace.

Strašně mě dnes vytáčeli lidi. Nejvíc veterinář. Tuhle kliniku navštěvujeme jen v nouzi.
O psy je vcelku dobře postaráno. Ale ...lidičky...my majitelé psů nejsme ani debilní ani malí usmrkanci. Já to udýchám ale strašně nesnáším, když se někdo povyšuje nad mého za normálních okolností nekonfliktního muže.
Trochu si vyčítám, že jsme nejeli do Brandýsa ale tam se právem specializují na zlomené pacičky a neurochirurgii. A také jsme nechtěli aby si Nela myslela, že ji zase posíláme na devět dní pryč.
Ona je od té doby pijavka a závislák, který se strašně bojí, že ji opustíme.

Ale do klidu.

Dnešní foto č. 10 .... náš netypický adventní věnec dvousvící.