Iva Bittová

...odkud začít. Asi od faktu, že tento měsíc slaví narozeniny můj muž. A protože statické dárky nejsou mým hoby (a koho taky) raději jsem celý měsíc pojala kulturně, aby dárkem byla jedna velká kulturní směsice...párty.
Tak a nutno také podotknout, že jsem z živého představení Ivy Bittové měla obavy. Zdálo se, že člověk musí být na tento druh hudby obzvlášť naladěný a z toho vzniknul můj první strach, že se to nepovede. A že avízovaný tříhodinový koncert bude trošku přes čáru.
Mé obavy byly i z toho, jak tento styl hudby přijme můj muž, kteřý je znám velkou náklonností zejména klasickému jazzu.

A tak plni obav i očekávání nepoznaného vstupujeme do divadla Archa. Více o projektu Mosty zde

A jak to jen popsat. Asi tak, že od prvního tónu jsme se celý večer vezli  na jakési vlně volné improvizace, zaznělo občas pouto s lidovkou naši ale ucítili jsme i balkán, tńy židovských písení ... Celé to představení jak můj muž na závěr poznamenal byla očista duše.  Bylo nám prostě celou dobu nádherně, žádný nelad či disharmonie.

Představení trvalo pouhou hodinu ale klidně bych si dovedla představit, že bych Ivu a geniální muzikanty poslouchala celou noc.
A v tom bylo malé sklamání, že místo avizovaného tříhodinového koncertu jsme užili pouze hodinový. Něco málo "přes čáru" jsme si jako diváci odpracovali bouřlivým aplausem a dočkali se tak tří přídavků. Škoda.

Jedno ale vím, že příště už žádné obavy mít nebudu.

Celý večer byl povedený a  kousek dárku k narozeninám byl sice překvapením ale tím nejlepším.