Chleba domácí

 

 

 

Nene...do počení chleba jsem se nepustila ani to nemám v plánu. Tento krásný, voňavý chlebíček upekla Míša zpřátelená bloggerka ...  ZDE  Můj koutek.
A je vy...ni...ka..jí..cííí. A je po předsevzetí :o))) tak zítra.

Při hledání vhodných rekvizit k focení  jsem vytáhla stařičké lněné utěrky. Len vypěstovala babička, zpracovala, ručníky utkala a moje maminka některý z nich vyšila droboučkou výšivkou.

Tak jsem si ho prostřela na svůj pracovní pidistlůl. Miluju kombinace nového a starého :o) 

Srovnávačka

aneb rok a dvanáct hodin rozdíl. Letos má jaro rychlý nástup....prakticky nastoupilo už v lednu :o)

 Všechno bují a kvete, dokonce i naše autobusová zastávka není pozadu.

Kocour Lojza

 byl přejmenován. Je z něj kocour Josef....když už se narodil 19. 3, že :o)

Zažila jsem šok.
Vezla jsem manžela do nemocnice na vyšetření. Cesta v pohodě....jsem výborný řidič :o)
Čekám na něj v čekárně...čekám....skoro čtyřicet minut....otevřou se dveře a po chvíli vyvezou manžela na vozíku v andělíčku...málem to se mnou švihlo.
Všechno je v pořádku. Jsme doma.

RUČNÍ PRÁCE JAKO ODRAZ HARMONIE VESMÍRU

Proč tohle milé video sem dávám. Protože mě od podzimu loňského roku pronásleduje potřeba něco tvořit. A nabyla jsem k sobě pocit...možná nespravědlivě, že se jedná o pokles intelektu :o)
 Ale ono je to možná trošku jinak.

Mějte krásné dny, bez pochyb o svých vlastních potřebách. Ono je všechno jak má být :o)

Hravý den

 v Drahau. Užili jsme si,  víc takových krásných dní v milé společnosti :o)

 

Michalka se nefotí o)))

 

Déčkovka

 Včera večer jsem vytvořila Déčkovku pro Mišku.
To aby ji nebylo líto, že Elenka má Déčkovou ovečku.

Když háčkuju napadají mě myšlenky na všechna naše vnoučata. Jaká čepulka by se jim hodila, co by se jim líbilo.
Včera jsem telefonovala se Sofinkou. Délka hovoru byla limitovaná na dvacet vteřin. To jsme si toho moc neřekly. Nebo jo?
A teď přemýšlím, co je lepší pro nás všechny. A co je nejlepší pro Sofii.

Kdo se bojí Virginie Woolfové ?

 

 Po dnešní dopolední generálce světově proslulé hry Edwarda Albeeho lze směle říct, že i současné nastudování bude jeden z hlavních taháků Divadla Rokoko.

Excelentní a deziluzivní studie partnerských vztahů, která jde nekompromisně až na dřeň v alkoholovém opojení jedné dlouhé noci, vděčí už víc jak padesát let za svůj úspěch skvěle napsanému textu a fantastickým hereckým výkonům všech protagonistů. I dnes z jejich výrazů bylo na konci znát, jak moc je představení emočně vyčerpalo.

 

Tak se vyjádřil jeden z mladých kamarádů...kolegů se kterým jsem usedla dopoledne v divadle. Byla nás celá třetí řada. A já jsem tak pyšná, že v těch skleněných terárkách sedí tak fajnoví lidé.
Bylo mi s vámi včera hezky už se těším na další kulturnění třeba i mezi nočníma :o)

Jmenovec

(kdo nás zná tak ví :o) ).... aneb až já půjdu s tátou na ryby.

 No, dala mi zabrat...čepulka rybičková :o)

Selenej

se narodil včera. Můžeme ho označit reci protože je ze starší deky by Ikea. A má taky záplatu z již odloženého  pyžama, které obětovala maminka pro výrobu hraček.

Trošku zlobil, protože jsem zlámala dvě jehly a i stroj začal stávkovat ...vynechával stehy. Doufám, že nic vážného. (třeba někdo poradí)

A tak je pro jistotu Lojzík Selenej šitý dvakrát.

 

 

 

 

 A kdo sledoval příspěvky minulé, tak ví kam Lojzík poputuje :o)

Kníže Igor

 Občas soutěžím. A občas vyhraju. Tentokrát vstupenky na operu Kníže Igor v newyorské Metropolitní opeře.
Ne opravdu nepoletíme za oceán, jedná se o produkci v kině.
A protože se jednalo o odpolední představení, pořádně jsme vyvenčili Holynky a ...chyba lávky...skočili do auta. Ovšem na Letné v široké daleké oblasti kina Bio Oko ne a ne chytit místo na parkování. Dohodli jsme se, že půjdu napřed...a Pepa bude ještě kroužit a hledat místo. Zkrátím to, přišli pozdě a nebyli vpuštěni do sálu. Nebyli jsme jediní.
Tak nic, už jsem ve věku kdy se kvůli nedůležitým věcem nerozčiluju. Změnili jsme plán, stavili se doma pro Holynky a vyrazili společně do Dolních Počernic. Bylo krásné počasí. Dali jsme si pozdní oběd venku na terase, kde zněly příjemné jazzové tóny. Operu dáme příště  :o)

šiškovník :o)

ovečka Déééé

 

už i naše Elenka se dívá na TV. Její jediný oblíbený pořad ...chvíli před tím než jde spinkat ...jsou ovečky, které skáčou přes potok a přihlížející zvířátka známkují jejich výkony.

(po osmé večer se promění v ART a to je oblíbený program babičky :o)))

 

 

 No a tak mě maminka Elenky poprosila jestli bych Elence nevyrobila ...stejně jako liška :o))...ovečku aby si ji Elenka mohla vzít do postýlky na usínání.
A tak jsem nejdřív šila ovečku z bílé deky by Ikea.
Nožičky ne a ne převlíknout na druhou stranu. Po hodinovém trápení mi ubylo energie tolik, že se nezbylo na černá filcová kopýtka a ty bába odbyla.
Taky jsem zašila hlavičku aniž bych ji vycpala. Tak párat.
A tak není divu, že se s tím tak peru...pouštím se do věcí, které neumím.

Hlavička i tělíčko je maličko vyplněno kuličkovým rounem.
Pak uháčkovat svetr (liška ovečku plete)...a s háčkováním na míru ještě pořád bojuju ale svetr byl nakonec akorát.
Tak doufám, že se ovečka Déééčková bude Elence líbit a že se ji bude s ní pěkně spinkat :o)

Merino v různých barvách