Kdopak nás v neděli navštívil ?

 

 

ano je to Elenka :o)

...a tak jsme si hráli a zpívali a četli knížky....a čuchali k ní :o)))

 

...a po obědě vyrazili na procházku do Dolních Počernic...máme to tam rádi čím dál víc ...

a ještě jedna mozaika ...Holynka a Elenka...jsou už velké kámošky :o)

Sobota...

...po delší době doma. Věnuju se těm normálním činnostem jako je úklid. No a přitom si přemýšlím, jaké by to asi bylo být každou sobotu doma. Prostě pracovat od pondělka do pátku. Hmm už bych to asi nebrala.

Takhle ošklivě vypadá náš vchod. Stará dlažba je sundaná...bože to bylo minulý týden rámusu ...já prostě vím kdy si vzít dovolenou. No a jak vidíte, jak je něco ošklivého, tak ještě místní nějakou další ošklivost přidaj. Ono se to už ztratí, že jo...tu a tam vajgl, ohryzek a další nechuťárny...ušetřila jsem vás a nefotila detaily.

No a po úklidu návštěva restaurace Sezóna na Chvalech. Nechali jsme se zlákat na lahodné menu, které vládlo celým  zářijovým týdnem...tojest lanýžové.

GRILOVANÝ JELENÍ HŘBET S BRAMBOROVÝMI PLACIČKAMI, CELEROVÝM PYRÉ A LANÝŽOVOU OMÁČKOU ...pro Pepu :o)

 

 

LANÝŽOVÉ RIZOTO S HOBLINAMI LANÝŽŮ...pro tetu Aranel :o)))

Vše výborné, ještě rychlý nákup a příprava na zítřejší návštěvu. Krásnou sobotu všem !

Divnolidi ...

 

 

...v MHD.
Co k tomu. Je pátek. To zvyknou od rána jezdívat v MHD zvláštní lidé. Zvláštní jsou ledasčím. Někteří dotazama, někteří chováním (to je výrazná většina) a někteří svým vzhledem. No jo někdo za svůj zevnějšek nemůže, někdo prostě tak vyrostl...o tom vím své ...ale pak jsou lidé "divnolidé", kteří
si svůj zevnějšek ještě poupraví...prostě se vystajlujou, že jo kluci ? tak díky, že jste se nechali zvěčnit a prima víkend ...prima víkend všem i mě :o)

U Chlupáče

Tak se říká místní vinotéce. Nachází se kousíček od naše bydliště v uličce Chlupáčová. No o její oficiálním pojmenování by se asi dalo polemizovat (ne není to ta z Barrandova), nicméně nikoho ź našeho okolí cedule nepohoršuje. Spíš vyloudí na tváří úsměv.

A proč u chlupáče? no jasně, za plotem hlídá jeden moc krásný chlupáč plemene Briard. Holynky ho, tedy" JI"  nemají rády, takže společné foto nežádejte :o)) ale snad se mi někde povede čubinu vyfotit, je nádherná...je stejná jako bývala kdysi ta moje Anička.

 

 

U Chlupáče čepují docela  dobré víno...a tentokrát jsme se nechali zlákat na burčák ...i když jeho kvalita (ví někdo jaká by vlastně ta kvalita měla být? )prostě i když je venku umístěna cedule s nápisem burčák tak uvnitř pokorně nás vítá nápis "kvašený mošt" a docela chutnal.

 

Takže,  u Chlupáče nás baví nejen dobré víno, legrační společnost z místních típků ale smysl pro humor pána majitele a jeho choti což  se odráží na výzdobě celé vinárničky.

meditace

už ani nevím kdy jsem byla meditovat poprvé. Ale dva roky tomu jistě budou. Má v tom prsty Gabro, fakt by mě to samotnou nikdy nenapadlo. Jak taky. Jsem taková ve všem příliš zemitá  :o) Vznášení se nad realitou všedního dne mi opravdu jde hodně těžko. Růžovými obláčky dokonce opovrhuju :o)))

 

Meditace je pro mě forma psychické hygieny. Nechodím pravidelně ale jen na jedno místo. To místo se nachází nedaleko zastávky  s příznačným jménem Baterie...to aby bylo jasno, že tato činnost má na mě takový vliv...minimálně....dobiju si baterky !

 

Tentokrát se mi moc nechtělo...rovnou z práce...jakoby něco na mě lezlo....a potom když už jsem vstoupila do tramvaje a v hlavě mi jede jak by bylo doma na gauči dobře,  tak koukám slečna s koňskou hlavou...fakt jsem si chvíli myslela, že nejsem úplně v

 

pořádku. No ale, všechno má svůj smysl...i nesmysl :o))) a tak dnešním dnem zakládám nový štítek s názvem divnolidi v MHD a že jich už pár snímečků pro pobavení vás čtenářů mám :o)

 

Jo a meditace? byla báječná :o)

 

 

Puntíková nebarva

Léto je nenávratně pryč. Tak trochu se ho snažím přivolávat zpět tím, že nerozumně chodím naboso.  Tělu se to samozřejmě nelíbí. Ozývá se, klepe s ním zimnice a k tomu bolí krk.  

A tak jsme mu koupili něco teplého...puntíkatého v oblíbené nebarvě....

...a jedny prima boty ... při pohledu na cenovku jsem se sice kroutila jako had  ale nakonec jsem svou soukromou válku prohrála

 

Baví mě ta nebarva...skoro to vypadá jako černobílá fotografie ale není :o) A co vy přátelé, jak si zvykáte na to brrr počasí ?

Do Salmovské ....

 ....zvykneme chodit na jazz. Hudbu gentlemanů. A nejinak tomu bylo dnes večer. K poslechu a velké radosti nám hrál Jiří Šlupka Svěrák se svou kapelou NEJENBLUES. I když kytarista se zapoměl doma u sklenky vína. To se tak stává, že si člověk poplete dny v týdnu :o)) Nevadí, příště. Na kráse večera to naštěstí neubralo...byl to večer AKORÁT v příjemné společnosti.

A děkujeme za tip, již cestou domů jsme žhavili CD Stará píseň, pro milovníky textů Pavla Šrůta dobrá zpráva, titulní píseň je právě z jeho dílny :o)

 V poslední době se mi vtírá píseň Georgia...před krátkým časem na muzikálu Nezemřela jsem v podání Markéty Bednářové...v sobotu v panském dvoře pěla Darja ...a dnes večer pan Jiří Šlupka Svěrák. Nevadí, mám to ráda čímdálvíc  :o)

P.S. Gabro děkujem za Holynky !... a Wlku začni blogovat, sakra škoda těch krásných fotek  a postřehů v šuplíku já tak ten tvůj blog měla ráda !!!

V sobotu ....

 ...jsme měli ráno vyskočit a mazat pro Holynky do Drahau. Ovšem to po Barování není snadná věc :o)). Naštěstí to všichni naši milí pochopili. Aby ne i oni dokud nebyla Elenka na světě navštěvovali tento skvělý kulturní počin, tak vědí a nezlobili se.

U nás v baráku pokračují práce. Vypadá to tam jako po boji. Celý týden odvrtávali dlaždice z podlahy, toho prachu. Tak dnes už se betonuje a až to vytvrdne tak se bude pokládat nová dlažba. Navíc ze dvou místností ...jedné úklidové a kolárny, která dřív sloužila jako kočárkárna, bude jedna velká místnost. Myslím a doufám, že dostačující na kola pro všechny obyvatele domu. Těším se i na novou dlažbu, kterou vybrali dvě milé dámy z našeho domu. Až bude hotovo tak vyfotím.

 

 Cestou jsme zažili něco jako ..Deja Vu...starý autobus. Přesně takovým jsme jezdívali na výlety se školou. A i když to pro mě znamenalo polykat prášky na nevolnost a v kapse pro jistotu šustit igelitovým pytlíkem, tak vzpomínky se nějak záhadně přefiltrovali a zůstala čirá radostná vzpomínka :o)

 

 

 

 V Drahau jsme si dali kafíčko a k němu se pomazlili s miláčkem malým, je to naše malé zlatíčko.

 Nyní bych byla ráda, kdyby zase přijeli rodičové s Elenkou k nám. Je třeba socializovat, zvykat na bábu a dědě víc a víc. Třeba se to hodí....no a hlavně se vzájemně užijem.

 Tak cestou domů z Drahau přemýšlíme jak užít zbyteček dne, než nastoupím do noční služby. Je krásné sluneční odopoledne, jsem zvědavá jaké je sezení venku v restauraci Al Mulino. Posledně a vlastě poprvé jsme tam byli až večer, kdy pršelo a seděli jsme uvnitř.
Na panském dvoře byla jakási akce. Známý hlas zpíval píseň Georgia...no jasně Darja, kterou známe ve spojení s Jazz Bluffers.

 Času moc není, tak sedáme na zahrádku a objednáváme si velkou pizzu....napůl. Baví mě obsluha...rychlá, vtipná a pěkně ošacená v zelené zástěře ...je to milé.

 A je fakt obří...těstíčko tenké jako palačinka, křupavé...všechny ingredience skvělé chuti¨...šunka od kosti, houby, marinované artyčoky a vše ledabyle posypáno celými lístky bazalky. Na stole přistála  láhev olivového oleje, to asi kdyby nám dostatečně rychle pizza neklouzala do krku :o))) K pití si Pepa objednal pivo a já karafu vody...v ní snítky čestvé máty a  měsíček limetky, to miluju. Sem budeme chodit často. Plánujeme sem pozvat i Toníka, který nedávno oslavil své dvacáté narozeniny.

 Za budovou jsou dvě ovečky, které hlasitým békáním vyzývají přihlížející aby je krmili. A děti krmí

 Tohle je obal ve kterém je schován účet za naše občerstvení....vtipné a stylové

 Al Mulino hlídá vodník....otočený zády, však já ho ještě nafotím, rozhodně zde nejsme naposled

Líbí se nám zde všem i Holynkám