jen týdenní určená k lehké relaxaci a hlídání pár vnoučat. Toník zůstává, přebývá u nás měsíc a vše o.k. a dnes po čtyřech nočních...když počítám Barování...jsme měli přivést Michalku.
Zvonil mi mobil...to Miš, že má něco dohodnutýho s kamarádkama, jestli by pobyt u nás nešel zkrátit, oddálit...až ve středu ráno. Dobrá co mi zbývá, těšila jsem se to dá rozum. Jenže musím respektovat nejen, že vyrostli moje děti už mi prostě odrůstají i vnoučata. A těžko se konkuruje s bytem v paneláku, když dítě od rána do večera užívá život na venkově, na zahradě bazén, houpačky u sousedů trampolína a všechny ty kamarádky. Chápu to, jen se mi stýská.
Telefonní hovor číslo dvě. Jako bych to tušila jedna z dcer ...nedávno jsem si říkala, že už je to nějakou dobu...asi půl roku, co mému muži třískla telefonem páč nechtěl pochopit, že nutně potřebuje peníze, další a další a víc a víc. Vtzah nula. Žádné kontakty jen pěkně hygienicky příjem na účet hotovo, žádné dík naopak ...nic jsi pro nás nikdy neudělal bla blablalblllbaaa,...a jed k tomu. Prostě konec a tak jsme se pak učili s tím pocitem žít, že zřejmě když nebudeme platit, tak Sofii neuvidíme. Naučili, člověk vydrží hodně.
Sofii je třeba hlídat. Rovnou na celý srpen. A tak jsem vytáhla z tašky diář a vidím to moře zelených koleček co značí noční směny a fakt je jich hafo. Prostě jako každý rok v téhle době se přesčasy dělají, je to víc peněz ale léto fuč. Druhá půle srpna, přesněji jedenáct dní dovolená. Na tu si nenechám šáhnout. Hodně jsme v zimě marodili, můj muž má dodnes vleklé problémy, které nikoho netíží, já brala ATB letos třikrát. Dovolenou zasloužíme, jen my dva a myslím moře.
Nechci a nebudu jen odkládací babička. Kdyby byl problém v začátcích jasně formulován, tak to beru. Ale po těch letech co jsme spolu s mužem, co se snažíme finančně i jinak pomáhat a vůbec se chovat jako slušní lidé mě to přestává bavit.
Sofie má u nás ještě dárky, které si nevyzvedla. Nemohla. Měla v září pět let a já ji nakoupila to co tyhle holčičky milují...šatičky. Už jim nejspíš odrostla.
Má tady i mikulášskou nadílku koupenou ve Vídni. A další dárky od Ježíška.
Takže, to bude tak. Pokud si musíme zaplatit společné chvíle s vnoučetem, které navíc není zvyklé s námi pobývat pravidelně, pokud ani nevíme kde bydlí ...to maminky našich vnoučat tají.pokud je nám odpíráno slavit s nimi narozeniny...i když bych vše nachystala a přivezla, nebo bych oslavu uspořádala u nás doma...prostě pokud z druhá strana není ochotna do toho dát vztah, slušné chování....je mi líto.
Zítra ráno chci poklidit byt. Žádné velké gruntování v tom horku nehrozí ale něco málo pro vnitřní klid. Počasí vybízí k návštěvám vodních ploch a zlatíčko Gabro půjčila andělské knihy. Čeká nás i nějaká kultura ale to v dalším příspěvku. Teď jdu spát...spánkem spravedlivé...ať jsi kdo jsi říká nebo myslí..hawk.
