Muž bez minulosti

 Do divadla mě pozvala moje...no říkejme jí kulturní referentka :o)...seznámili jsme se ..jak jinak v dlouhé řadě při čekání, než se otevře pokladna v MB. Život je prostě zajímavé místo. Stojí za to jím kráčet.

 A tak po práci skáču do tramvaje...na Zelenou...divadlo ...to Dejvické ...vstříc novým zážitkům.

 Dojem z představení......Muž bez minulosti..... je trošku rozpačitý. Mám ráda když herci na divadle nejen hrají divadlo ale hrají i na hudební nástroje a zpívají. Jako třeba v Dlouhé. A tady se tak dělo také.

 Mám ráda minimalismus...(ráda Vonneeguta)

 Představení je hvězdně obsazené.....

 ...hraje dokonce živý pes.....a mooooc dobře...poslušně

 ...zpívá zde  ... a to je pro mě velké překvapení...Johanna Tesařová....a jak!!!!(chvíli myslela, že za rohem je Věra Nerušilová :o)))

 ...jemný humor...jak to snad jen Dejvické umí.....a tohle představení  mělo všechno co mám ráda. I tak ...taknějak mi něco chybělo. Tedy, jsem moc ráda za každou zkušenost...za novou kulturní událost.

Barování v dubnu ....

 ...bývá vždy vyjímečné. Protože naše vyjímečná pani ředitelka má narozeniny.  Letos se barovací datum přímo trefilo do datumu narození Sandry Novákové. Gratulantů bylo k naši radosti dosti a dárečky jsme dostávali i my bařmeni :o)

.

 

 

Takže milá pani ředitelko, Sandro... ještě jednou.... přejeme vám hodně dobrého, ať se vaše sny plní. 

A my se už nyní těšíme na květnový Bar :o)

Honza s Ondrou...

 ...včera slavili narozeniny...čekali jsme, že se sejdeme v kruhu rodiny a přátel a povečeříme, že bude veselo...bude se zpívat, hodovat a pít co hrdlo ráčí ale že budeme tančit salsu  s holkama z Columbie, ...to nás ani ve snu nenapadlo. Děkujeme za pozvání, oslava byla moc pěkná, veselá ...obsluha vynikajííícíííí (fotila jsem i v kuchyni :o))...tak ještě jednou kluci ...vše nejlepší  do dalších čtyřiceti...minimálně :o)

P.S. ještě dodám fotky

Dovolená byla nevyhnutelná...

 ...k sedmihodinovému  spánku a k následné akci. Ještě večer jsem  vybílila...no i vymodřila páč bílá došla...místo, kde bude vstavěná skříň. Bude až v pondělí ale neva.

 No a ráno po vydatném spánku jsme uvěznili Holynky v obýváku. Střídavě se rozčilovaly a urážely. Sympatickému řemeslníkovi, který nám zručně pokládal podlahu to nedalo a občas si s nimi popovídal ... pomazlil a zas pracoval dál.

 Mimochodem byl velice zručný a práce mu jak se říká odsýpala od ruky jedna radost. A radost mi působil ten slastný pocit, že si budu moct opět dojít na WC,  kdy se mi chce....zachce :o) Pro jistotu jsem sice oznámila svůj záměr návštěvy dvěma sousedkám...kdyby náhodou ale akce proběhla rychle a hladce a sotva řemeslník vytáhl paty, Pepa se hned jal usazovat mísu na své misto.

 Podlaha je tmavá. Tmavší než jsem chtěla. Vlastně jsem si původně představovala světlou elegantní podlahu. Jenže s námi doma bydlí i psi a to jeden musí mít na zřeteli.
A tady už jsou nedočkavé ...okamžitě provedli kolaudaci. Zdá se, že  podlaha se jim moc líbí...a nám se líbí, že cakání drápků a ťapání ťapiček není slyšet. A vůbec je moc příjemná...téměř komfort pravého dřeva.

 A abych se vrátila ke své dovolené...využila jsem ji k likvidaci. Za oběť padl  archiv a vůbec...vše nepotřebné.  Mé likvidační nadšení  nezůstalo bez následků...jeden...Pepovi chybí jedna bota . Pravá. Zatím. Ale toho místa :o)

Jedna likvidace proběhala telefonicky. Zavolala jsem na náš oblíbený venkov ...ani jsem neměla v úmyslu vnucovat nábytek ale slovo dalo slovo a vybavení z obýváku bude mít další využití. Dokonce byla nabídnuta pomocná ruka a auto s velkým přívěsem. Nezbývá  než načasovat a další část akce může začít.