Chtěla jsme už dřív napsat něco na téma cukr. Ale asi nebyl čas.
Ten rafinovaný včetně medu a ostatních sladidel jsem přestala požívat už v září. Přesněji 11. září loňského roku. Motivovala mě k tomu jedna z našich vnuček. Chtěla jsem vědět jaké to je, nesmět sladké.
Těžké. Ale kupodivu to po pár dnech šlo. Své předsevzatí jsem porušila jen na říjnové oslavě manželových narozenin. Bylo předortováno a já jídlo nerada vyhazuju. Tak je hodím do sebe. Hm.
Pak ještě někdy v listopadu ani nevím proč. A o Vánocích jsem už zvesela prasila.
Pokud by si někdo myslel, že jsem výrazně zhubla tak se mýlí. I přesto, že jsem jedla mnohem méně než normálně, tělo se nějak zablokovalo.
Jinak si to nedovedu vysvětlit. Úbytek váhy žádný. Nejspíš proto, že jsem to ani neměla v úmyslu.
Ne touto cestou.
Nyní sice cukr jím, zdaleka ale ne v takovém množství jako před. Zůstávám u podpory své vnučky.
Musím si nahodit něco jednoduššího.
U čeho se dá povídat. To u krajky nejde. Alespoň mě ne.
Vytáhla jsem ze zásob zelené klubíčko a nahodila na jarní svetřík.
Bude to volná improvizace. Svetr bez návodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat