No, moc jsem toho nenaspala protože z takových věcí já mám respekt. A proč to neříct narovinu bojím se . Usnula jsem až k ránu, když jsem si uvědomila, že když bude strach nezvladatelný, tak mě nemůže nikdo přinutit. Ani můj muž.
Jenže já se probudila odhodlaná. Přibalila jsem náhradní triko a vyrazili jsme do přístavu v Ciotat.
A když jsme přežili tedy oba bez úhony zašli jsme si ještě v přístavu na oběd.
Odpoledne se ještě pokusíme vykoupat ale moře je ještě pořád studené. Tak se chvíli opalujeme.
Pak už zbývá jen se pomalu začít loučit ...
....kdyby někdo chtěl vědět kam se chceme vrátit, tak SEM ...
Překrásné fotky,nádherné místo!Hezké dny přeji V.
OdpovědětVymazatDěkujeme, z domova už jen vzpomínáme. Byla to ta nejlepší dovča. I tobě Věrko krásné dny !
Vymazat