Pupa

jakoby déjá vu .

Nic zas tak nového. Z práce do práce.
Ač chodím pěšky a ráda, cestu si zkracuju přes nákupní centrum.
Spíš než to,  vyhýbám  se silnicím plných aut.
Asi tak.
A tak běžím a míjím ty obchody a davy lidí.
Najednou mě přepadne ten pocit.
Možná tady někdo pamatuje tuzex. A v něm ty krásné červené malovací kazety.
To rozhodně v drogérii neprodávali.
Taky jsem jednu měla.
Vydělala jsem si na ní. Ušila jsem kamarádce overal.
"Zítra jedu a mám látku"
Tak jsem sedla za stroj a šila.  Ráno netrpělivě přešlapovala s cigaretou v ruce, než jsem docvakala poslední cvočky.
Dostala jsem deset bonů.
 A pak jsem si koupila tu krásnou kazetu.
Krásná byla tedy  jen hodinu.
Než malý Tomášek zaryl nehtíky do barevných chlívků.
A bylo.
Ale  teď si taky udělám radost.
Až zase poběžím do práce, musím si dát větší časovou rezervu.
Koupím si alespoň rtěnku nebo lesk.
Když už nám otevřeli tak krásný obchod.