Stavil se za mnou i za ostatními kolegy jeden z šéfů. Podal nám ruku a popřál všechno nejlepší do roku příštího, spokojenost v práci i doma v rodině. A klidný zbytek směny, dodal. My mu poděkovali a popřáli to samé. A bylo to milé.
P.S. doběhla jsem v poslední minutě na poštu. Sotva jsem se vřítila do místnosti zavřeli se za mnou dveře. Balík s přízí mám doma. Ufff
Když si šéfové vzpomenou, tak to vždy potěší. Naše paní ředitelka FN nám posílá e-mail s přáním. Chápeme, že nemůže obíhat celou nemocnici a všem osobně přát. Když jsem dělala ještě v soukromé firmě, tak se pořádali vánoční večeře.
OdpovědětVymazatAranel, jak se tak koukám na fotografii vánoční pohlednice, tak já už třetí Vánoce zase posílám vánoční pohlednice poštou. Kamarádce do Norska vždy vybírám nějaké hodně zajímavé, ona mi na oplátku posílá vánoční norské trolíky.
Ale posílám pohlednice i po Čechách rodině i přátelům. Ze 12-ti poslaných se mi vrátí třeba jen 2. Ale to nevadí, byl to pěkný zvyk, když za mého dětství chodily k nám domů pohledy. Maminka je dávala za zrcadlo v předsíni. A já z nich měla velikou radost. Milovala jsem především ty Ladovy. Kam se na to hrabou MMS a e-maily.Ráda bych tuto tradici zase obnovila. Já to nevzdám.
Míša z Plzně
Míšo, i já jsem takhle ujetá...poslala jsem rodině, přátelům, blogerkám přes třicet přání z Irska k Vánocům, zatím přišla dvě. Miluji to vzrušení, než otevřeš obálku a víš, že někdo došel koupit,napsal, vzpomněl a poslal zpátky....snažím se o obnovení tradice celých sedm a půl roku, co jsem zde.Jsem mooooc zvědavá, kolik že se mi jich letos vrátí....
Vymazat