Google+ Followers

Google+ Followers

pátek 5. srpna 2016

Jsem taková hodná

 v slabé chvilce kývnu. (ale o tom příště)
A pak po nočních pádím do centra Prahy.
Aby bylo jasno, já když tam nemusím tak tam nelezu. Ono není zas tak o co stát.
Lidí na můj vkus příliš. Těch podezřelých individuí se na Václavském václaváku zjevuje  víc než je zdrávo.
Ale abych nebyla nespravedlivá, objeví se tuatam i někdo legrační.
A taky je vidět něco pěkného.
Krtkovem ale zpět k nám. Na periferii.
Zavoní kus přírody z pátečního farmářského trhu.
Koupím černé třešně.
Masité obří broskve.
Merunky velikosti dětské pěsti.
Hrušky jako kámen, které  do druhého dne promění konzistenci v lahodně máslovou.
Taky švestky a další...ne zrovna levné plody. Ovšem na tom já nešetřím.
Ostatně když si kupující dá maličko pozor, tak nevyhodí do koše ani kousíček.
A to se vyplatí.
 Tašku nemám pořádnou a tak obtěžkána malými igelitkami volám SOS domů.
Muž po chvíli přijede.
Vláká nás ještě umělá vůně nákupního centra.
Pojíme u UGA rajskou jedna báseň.
A šup na dorty.
Rovnováha musí být.
U Hájka jsou pořád dobré, jen se výrazně zmenšují. Ani jejich styling už není co býval.
Odporoučím se do prodejny knih.
Dostanu novýho Kunderu.
A do toho se začtu hned.
U kabinky, kde si můj muž zkouší košile. Občas odběhnu s ramínkem pro jinou barvu.  Velikost. Odnáším a přináším. A pak zase chviličku čtu.
Když je hotovo, uvědomím si že stojím v hejně mužů obracejících očí v sloup.
Proč ale kulí oči, když se můžou dobrovolně odporoučet do sousedící prodejny knih.
Je to taknějak jiný svět.
Klid a pohodlné posezení.
Žádné páteční šílenství.


Žádné komentáře:

Okomentovat