pondělí 29. září 2014

Ostružiny v medu lásko


 Manžel v pátek večer snědl něco po čem mu nebylo dobře...vždy po čase  na to zapomene a dá si. A já nedokážu říct "nejez to !!!" ...a říkám si, třeba tentokrát to dá :o))  Nedal.
I to byl důvod, že si víkend  kluci užili spíš válecí :o) mám i foto ale to nemůžu pánům udělat...to  by mě Toník hnal :o))) ale nakonec si to myslím užili...takové povalování,  když se celý týden ráno vstává do školy či do práce, přijde vhod.

 Já byla celý víkend v práci ale stihli jsme v sobotu jednu společnou veselou večeři v Al Mulinu.
Měla jsem radost,  protože  jsme se opět sešli...kluci u nás ...a také z toho, že Nela tak pěkně v parku ťapala...ani se nás nikdo neptal co jí je :o)

Večer se vybírali filmy, které "můžeme" všichni. ...to by asi nikdo neuvěřil ale vyhrál film Pretty Woman :o)))...no pravda trošku jsme přehlasovali a utlačili Šímu ale dal to taky :o) ) ...a pak NÁŠ co máme všichni rádi a  známe ho zpaměti téměř od slova do slova "Kurz sebeovládání" taková terapie po tom pátku,  kdy jsme se cítili hodně podobě jako Dave v letadle.

Tak a jelikož si už nedovedu představit jen tak lelkovat u TV ...dokončena šála pro Elenku k jejímu coolichu. A jedna čepice typu homeless. A ty barvy...jedna z nich je stejná jako její zimní kabát.


Z kombinace barev je i název čepice a potažmo příspěvku...Ostružiny v medu.....lásko, protože je to moje láska a také jsem ji přišila jedno dřevěné srdíčko na lem....to  aby věděla, že ji mám moc ráda a taky aby snadno poznala,  kde je předek čepice  :o)))
Nela nám připadaá silnější a odolnější, za tím bude asi ta echinacea v kapkách. Dnes zvládla náš procházkový okruh...ten menší ale nyní už opravdu věřím, že co nevidět  dojde i na ten velký :o)
Můj blog je takové vydechnutí od příjemného i nepříjemného. Z toho co neumím jinak zpracovat. A také slouží jako deníček. Samozřejmě má časové pauzy ale i tak, když v něm zalistuju vzpomenu si na vše co bylo i v oněch pauzách.
Dělá mi radost,  protože bez něj bych nepoznala některé fajn lidi, kteří se z virtuálního světa přesunuli do mého skutečného.  Ale hlavně bych necítila  podporu,  kterou zanecháváte ve formě komentářů.
Moc vám děkuji všem ! mějte krásné podzimní dny :o)

pátek 26. září 2014

Špagi

nová zkušenost.


 
 
 
a včera ušité bílé lněné závěsy

 


 
Nepříjemnost v nákupním centru. Agresivita lidí nabírá na obrátkách. V pátek už asi nakupovat nebudeme. Rozhozený byl a pořád  je můj muž. Já jsem přece jen vytrénovaná z práce.
 
Doma se vařil pořádný hovězí vývar, měli jsme na něj hroznou chuť.  A řízky s bramborami přelitými máslem a sypané petrželovou natí.  Přijel konečně Šíma.

čtvrtek 25. září 2014

Hledání domova


 
 Dnes kontrola na zubním, která proťala mou snahu o domácí úklid. Na zpáteční cestě  jsme se rozhlíželi po okolí a hledali místo kde by se nám líbila naše dovolená...dovolená výtahem .
 
 
 
Tenhle dům i kdyby byl k pronajmutí tak bohužel by nebyl pro nás moc bezpečný :o) 
 


ale je krásný a moc zajímavý. Nabízí se spousta otázek...tak třeba:  kdo ho postavil a k jakému účelu měl sloužit...kdo v něm bydlel...a proč je opuštěný a tak zchátralý....a taky co jsme to za lidi, když to dopustíme ?

Dnes jsme si říkala, že by bylo na místě si trošku od háčkování odpočinout. Tak dopadlo to takhle ...ještě není hotovo, nespíš zítra
Také jsem usedla k šicímu stroji.  S tím souviselo i žehlení.
Holy zatím brouzdala na pinterestu



středa 24. září 2014

V podzimních tónech

 
nastal čas kdy začínáme natahovat punčocháče a motat kolem krku šály.  A jakoby ruka v ruce s halením do teplého oblečení se vynoří taková zvláštní nálada. Nenálada.  Někdy jen stačí potkat lidi :o)
S Nelou už vyrážíme na malé procházky. Její chůze se zlepšuje a přestávky na odpočinek se zkracují. Nicméně, právě na těch malých procházkách potkáváme lidi. Pejskaře. Ptají se a hlasitě komentují Nelynčin zdravotní stav. To  ještě bývá dobrý.
Už jsem přivykla, že pajdající pes někomu připadá divnej...tak divnej, že by ho raději nechal utratit...z lásky, protože by se na to nemohli dívat !
 
A potom. Těch peněz co vás to stálo, že ? To by paní pošťačka prý na to neměla. "jaká paní pošťačka?" ptám se. "No ta..vždyť víte"..."já ale fakt nevím...?" ...cítím,  že jsem vzbudila v paní silný pocit, že pošťačku ne jen že neznám ale nechci znát...jsem nejspíš ignorant a cizí problémy mě nezajímají. A tak povídám "no, my jsme taky letos nejeli na dovolenou, jen jsme se starali o Nelynku a děláme to rádi...je to pro nás důležitý tvor..."no to jo, to jsem vás viděla jak jste ji nosila na ruce a starala se ale jen chci říct, že na takové operace by jiný neměl" Chtěla jsem ještě rozmáznout ty své noční a přesčasy ale pak jsem zavřela nadechnutou pusu a řekla "ano...vím, že ano"
"Tak vidíte" dodala pejskařka důchodkyně.
 
A ještě tohle. Je opravdu s podivem kolik lidí by vědělo jak nejlépe s mými prostředky naložit. Jenže ...já to vím taky. Jen ten úhel pohledu je jiný. Odlišně jiný. Ten bývalý režim ještě pořád nese své ovoce. Zkažené.
 
 
 
Coolich Toník. vzniknul tak, že se mi straaašně líbila tahle příze. Její krásně laděné barevné podzimní tóny. Ale na Elenku by to nebylo ani na nikoho z naší famílie tak jsem naťukla Káju a ta se naštěstí chytla :o))) A já si mohla užít barvičky dosyta...a ještě užívám, než ho odevzdám :o) 
 
 
a jeden kulíšek pro malou tříměsíční  Simonku...pojede na Slovensko s čepulkou z minulého příspěvku.
A dost. Po probděné noci se má jít spát. Je nutné myslet na své zdraví a to s dostatkem spánku či s jeho nedostatkem souvisí. To je můj nový závazek !
Ještě...doma jsme začali pít ledvinový čaj všichni ! ...a kapeme si do něj kapky s echinaceou...prevence. Ale večer si dám sklenku vína. Jen tak...na chuť.

                                               Mějte krásný čas...podzim, nepodzim :o)




úterý 23. září 2014

coolich Filip

číslo dva. Aby ten první ZDE nejel na Slovensko sám, tak jsem mu vyrobila ještě kamaráda. Je opět ze samovzorovací příze v bílošedé kombinaci...tahle kombinace barev se mi na kulíšku moc líbí...vypadá jako čerstvě zasněžený :o)  Vzor...křížené polosloupky.


A páni kulíšci budou mít i dámskou společnost. Pojede s nimi tahle čepulka čekatelka ...Simonka růžová. Je pro první vnučku mé spolužačky ze střední. No a aby nejela sama :o))...ještě se pokusím vyrobit jednu ...Simonku ...nejspíš duhovou pro chladné dny, tak snad zítra  :o)

neděle 21. září 2014

Hlídači Kulíška

to byla naše funkce tento víkend. Ujala jsme se ji rádi a doufáme v ní i do budoucna :o)
V Drahau jsme i přespali ....HOly si zabrala gauč...
 
 
....Nela Elenčin stan :o)
Už cestou tam na sedadle spolujezdce jsem vytáhla háček a  nejdřív šedobílou přízi. Jala jsem  se háčkovat coolich pro sousedovic Toníčka  ...a večer došlo i na barevnou přízi PRYIA od Vlniky a kulíšek má i Elenka.
Křížené polosloupky mi daly zabrat ale nakonec jsem tuhle jednoduchost pochopila :o)))
 
 Docela se těším na společné foto jak si ti dva malí sousedé ...kulíšci...vykračují ulicí ke hřišti :o)
 
 
Dnes pár fotek naší veselé  modelky
 aneb jak nesla Elenka dědovi čokoládku





 
 Užili jsme si moc fajn chvíle s Elenkou a jejími rodiči.
Už se těšíme na další příležitost ...jsme hlídačemi moc rádi :o)










pátek 19. září 2014

Coolich Filip

 
háčkuji hlavně čepulky holčičí ale chuť udělat něco pro kluka je velká. Tento coolich je pro synovce a čeká ho dlouhá cesta. Doufala jsem, že ho zvládnu vytvořit než jel na Slovensko Tom...nestihla. Nyní se naskytla obrácená příležitost, protože do Prahy přijela na pár dnů moje spolužačka. Žel má k návštěvě velkoměsta ještě nějaké osobní vyřizování a tak nestíháme co bychom potřebovali...jen rychlý babinec, no a to mi chyběla bambule. Takže coolich zůstává zatím doma. Přemýšlím ale dál jak ho dopravím...možná požádám pana  řidiče autobusu, nebo vyšlu prosbu přes fcb. Každopádně než seženu dopravce, budu si trávit chvíli výrobou dalšího aby nejel sám...dostane nejspíš ještě jednoho parťáka. Třeba se i hodí, protože ve škole se čepice ztrácí jedna radost :o)
 





 
 
 Nela opět maličko lepší. Milují ty naše holky dandí být takhle na hromadě...tulit se :o)