Google+ Followers

Google+ Followers

sobota 22. srpna 2015

Oporuštíme


 Azurové pobřeží.  I náš  francouzský byt, který jsme si během týdne dokázali zamilovat. Nezměnilo bychom ani lžičku.

 Sedáme do auta. Naposled zavíráme bránu ...

 poslední pohledy na moře

 Následuje několik skvělých kruhových objezdů. Ještě vrátit klíče do sídla Interhome
 Mekáč, který širokodaleko měl wifi







 Zatím co cestu tam jsme měli do detailů promyšlenou. Ubytování ...krom stanování u Verdonu ...předem zaplacené. Tak...cesta zpět je víc než dobrodružná.
A protože se nám vůbec nechce domů, pohrávám si s myšlenkou že si ještě vezmu zbytek dovolené a náš pobyt si prodloužíme. Toužíme se vrátit k Verdonu. Postavit stan a užít si tam ještě den, dva...

Cestou stavíme v úžasném městečku....v Riez jsme nestavěli a já vím, že sem se musím vrátit !...nakoupíme potraviny a pokračujeme  v cestě
 Montagnac
 Místo, kde jsme kempovali je prázdné. Stačí postavit stan ...
 ...objevili se zde ale trošku zvláštní sousedé. Sjeli jsme do kempu Le Galetas .
Jenže tlaková níž zde způsobila, že celý prostor neskutečně zapáchá. To není pomluva a víme, že pobyt  v přírodě prostě ...odrazuje nás to.
 Dali jsme si nějakou chvíli na rozmyšlenou. Počasí se kaboní. Vypadá to na pořádnou bouřku.
Má to velkou výhodu, protože jsou volná šlapadla a tak jedem ...fotek hodně :o)




















 Při návratu pod most,  je obloha  přímo dramatická.
Jsem dobrodruzi ale zdá-se, že zas takoví ne. Stanování v takovém počasí se bojíme.







 Tak ještě pár vzpomínkový fotek z kaňonu













 Rozhodnutí padlo. Jedeme dál. Nevíme kam. A hlavně nevíme, kde budeme dnes spát.
 Obří kapky a bouře nás ale utvrdila v tom, že naše rozhodnutí bylo správné.



 V noci jsme přijeli do Chambéry. Hledání ubytování nám zabralo další hodinu. Únava veliká.
Nakonec víc štěstí než rozumu....před námi najednou hotel Ibis. Čisté jednoduché ubytování za nevelký peníz. Přesně to, co potřebujeme. Jediný nedostatek, že mají malé  parkoviště. Pepa zkouší všeliak zajíždět a vyjíždět, než přijme fakt že parkování zde není možné. Parkujeme na hlavní ulici. Stejně jako ostatní hosté, kteří přijíždějí za námi. Dokonce rodiny s malými dětmi.
 A tak se o půlnoci ubytujeme. Máme takovou radost, že otevíráme tu nejdražší láhev růžového, které jsme si na památku pořídili v Bandolu.
Chvíli brouzdám po netu, páč po dlouhé době...v hotelu wifi. A pak už jen spát.




Žádné komentáře:

Okomentovat