Kabaret Kainar-Kainar

Co k návratu básníka díky skvělému seskupení talentů...to jen herci z Dlouhé dokáží !!!...ještě říct, že kabaret  je skvost....během představení se divák veze na vlně emocí...od slz až na bránici trhající záchvaty smíchu...jedním slovem bravooooooo !!!!  Ale netěšte se, páč je víc než jasné, že na tento kousek se jen tak nedostanete...v tom lepším případě  na lístky vystojíte v Dlouhé dlouhooou frontu. A já říkám ano, ne sice hned ale ráda si ten zážitek zopakuji...tedy zopakujem, protože můj muž byl kulturním počinem nadšený minimálně jako já.
Nadšeni bylo obecenstvo vůbec, zejména první a druhá řada, kde seděli ...světe div se :o)))...naši kulturožroutský přátelé, i ti co neblogují ale perníčky jim jdou pěkně od ruky :o))

A pokud se vám podaří usednout v předsálí divadla v dlouhé, tak se nebojte...hlady ani žízní neumřete, dokonce během představení si můžete objednat a kvalita chlebíčku je testována přímo před vašimi zraky :o)

No a samozřejmě série fotek...to bych už nebyla já....tak pokud vás to nebude obtěžovat ...nejdou v řadě tak jak se odvíjelo představení ale ono je to jedno

král Ubu ....se vrátil ...a skončil v sauně, vlastně ještě hůř i krvácel :o))) ale takovou fotku jsem nedala aby se slabším povahám neudělalo špatně :oD

P.S. na P.T se moc těšíme s Míšou na představení Jak jsem se ztratil :o)

hrály i loutky....od maličkých až po velké, ta na první fotografii byla veliká odhadem asi deset metrů...což v docela stísněném prostoru působilo magicky ...

Ubu se vrací, Ubu se vrací.....

Šusťákové kabáty...pamatuje někdo z vás?...víte, že se dá na ně báječně hrát, tedy šustit v rytmu ?

A na závěr jedno poděkování...nebýt jedné hodné kamarádky, neviděli bychom, nezažili tak báječný večer. Ivanko, moc na tebe myslím a děkuji, že ty myslíš na mě :o)...doufám, že bude brzo bude lépe a radostněji...přeji aby  čas plynul trošku rychleji a  milosrdněji. Moc tě zdravím a děkuji eL.

Napadal sníh

Napadal sníh.

Potichu v noci napadal sníh.

A kde je všecko?

Dyť sem se sněhu ve snu nenadál.

Von smazal dvůr,

a je to malej řbitov.

Komíny smazal,

sou to bílý sochy.

Je z králíkárny hrobka rodinná,

a všecko je to pěkně požehnaný

křížkama, jak přešly v sněhu vrány,

já sem ten pozůstalej,

kerej vzpomíná.

Napadal sníh.

Na všechno napadal sníh.

Co bude se mnou?

Jakápak vina,

jakýpak rozsouzení,

dyž teďko žádnej žalující není?

Dyž mě jako stránku

v spisech obrátili?

A srdce bolí dál,

a sníh, ten napadal,

a všecko je tak bílý –