Google+ Followers

Google+ Followers

pátek 21. září 2012

...a na závěr sladká tečka.


A než na ni dojde,  na onu sladkou tečku, pár zamyšlení i otázek pro dnešní den. Tak třeba...

... pořád mezi námi žijí kaskadéři. Balancují si jen tak nejištěni na provazu v závratných výšinách, nechybí jim úsměv na tváři a čekají, že budeme jejich radost sdílet.
No ale my, šediví a těžkopádní mravenci stojíme dole a i když zvedáme bradu co nejvýše a stoupáme až na samotné špičky, sebevíc se snažíme jim přiblížit ....jejich nadšení se nám nedaří sdílet, bohužel spíš by se dalo říct, že přemýšlíme o pádu....

...otázky dnešního dne můžou znít i takto: kolik mravenců je třeba k záchraně jednoho kaskadéra ?...můžeme očekávat, že kaskadér zžuchne dolů otřepe se a řekne "sakra, už nikdy více" a nebo ještě celý polámaný poleze nahoru pokud možno ještě výš a výš...?.... není jištění kaskadéra týmem mravenců spíš popud k jeho ještě riskantnějším kouskům a pomoc tím pádem postrádá smysl ? dráždí a vyžaduje naši neustálou pozornost právě tímto způsobem?
a otázka na závěr: proč je tak těžké žít s lehkostí?

...o přímé úměře: hodně pracuji.
Zřejmě víc než je zdrávo, protože cítím velkou únavu...nelad, trápí mě, že nemám čas na své blízké, přátele ani sama na sebe ( blog nevyjímaje :oD)
Mám ale víc peněz, které ...abych si TO užila...snadno utratím.
A otázka na tělo, kterou mi položil můj kolega (odmítající dělat přesčasy) zní:
"stojí ti to za to?"

Jak udělat radost milovanému člověku ? Třeba tím, že pozvu na oslavu jeho blízké, kteří ale nemají potřebu cítit jeho blízkost.... asi těžko.
Nebo se mýlim?
 

V závěru dnešního dne došlo k dlouho chystanému setkání. Čas musel uzrát a zorganizovat volnou chvíli bylo na obou stranách trošinku náročné.
Troufám si říct, povedlo se k radosti nás obou :o)
 
I v souvislosti s tímto milým setkáním si kladu otázku ....jestli dlouhá, léty prašná cesta plná překážek i zkoušek vzorného občana je na místě...a jestli je vůbec stěžijní?
Vůbec bych se totiž nedivila, kdyby cestou byla právě necesta.
 


A na závěr avizovaná sladká tečka. V podobě koláče s jablky.





fotila při umělém osvětlení...proč, no protože odcházím do práce za tmy a za tmy se vracím domů

Na jeho počátku je moje užvaněná kolegyně. Možná to znáte, takové to bla bla bla...blábolí o sobě, blábolí i o vás a zejména za vás, protože vy se k slovu určitě v její přítomnosti nedostanete.
Nejdřív toužíte uvést její blábolení na pravou míru protože blábolením uvádí před vašim zrakem sama sebe v omyl ale zůstává u série nádechů a výdechů. A touhu něco říct vystřídá touha ji praštit.

No ale protože věřím v barvy světa, nepodléhám snad toliko černobílému vnímání a i v jejím případě existuje nejen rub ale i líc. A tím je její ochota pomoct, zařídit, obětovat se.
No a zpět ke koláči, předcházela mu cesta mé drahé kolegyně, přes půl deštivé Prahy na zahradu její babičky, kde vyzbírala do baťohu opadaná jablka a ten táhla osůbka zase přes další nemalou část Prahy do práce. Na zádech, auto nemá.

Za ten dar jsem nejdřív myslela, že ji rovnou urazím hlavičku, páč času málo a padaná jabka s panelákem nekamarádí. Nedalo mi, vybičovala jsem se i já k nebývalému výkonu. Ve večerních hodinách, vyčistila okrájela ...do citronové vody...něco snědla a upekla tento koláč.
Těsto z jogurtu, jablka nepřislazovala, skořici nevytahovala (u nás je to zakázané koření...Pepa má jakousi averzi z dětských let či vojny) ovšem drobenku pěkně z máslíčka a hnědého cukru...to se zase nešiďte...a když vaše milovaná osoba miluje mandle, nežinýrujte se a plátečky pěkně navrch rozhoďte (jen bacha ať nespálíte..pěkně zvolna)...i z obyčejné buchty z obyčejně napadaných jablek může být božská mana a z užvaněné kolegyně prima ženská :o)
 

6 komentářů:

  1. Aranelko, žiju s takovým kaskadérem, který se neustále někam bezhlavě vrhá a po cestě k vytyčeným cílům si užívá adrenalinu. My kolem jen žasneme a dobrovolně se necháme ukecat na společné skoky do někam............
    Přeji ti lehkost žití
    Jaromila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaromilo, však já tuším, že v tom nebudu sama. I tobě lehkost žití, mě se zatím nedaří držet z rozpřáhnutými křídly krok, nějak pokulhávám čico.

      Vymazat
  2. Aranelko, to musí být krásné. Momentálně se cítím svázána rutinou a utahaná z nevyspání.

    Odměnou je mi pohled na svět dětskýma očima - jimi je svět krásný, barevný, přátelský, nekonečně udivující. Přestože často si toho nedokážu pro samé "přízemní" starosti vážit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emily, snažím se věřit, že lano je dost pevné, že s pominutím neprdne :o) My lidi jsme už prostě takoví, barevní a učíme se od sebe. A přízemní starosti s péči a výchovou malých dětí je to nejtěžší ale nejkrásnější období. Dobře děláš, že si užíváš tohle období, ono to zas tak dlouhé trvání nemá :o) Krásné dny plné lásky a něhy

      Vymazat
  3. doufám že najdeš odpově´d..ale přee jen...ti přátelé se na tebe těší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andy, však víš,lámu si hlavu co to dá. A na přátele se těším také, moc :o)

      Vymazat