Dovolená byla nevyhnutelná...

 ...k sedmihodinovému  spánku a k následné akci. Ještě večer jsem  vybílila...no i vymodřila páč bílá došla...místo, kde bude vstavěná skříň. Bude až v pondělí ale neva.

 No a ráno po vydatném spánku jsme uvěznili Holynky v obýváku. Střídavě se rozčilovaly a urážely. Sympatickému řemeslníkovi, který nám zručně pokládal podlahu to nedalo a občas si s nimi popovídal ... pomazlil a zas pracoval dál.

 Mimochodem byl velice zručný a práce mu jak se říká odsýpala od ruky jedna radost. A radost mi působil ten slastný pocit, že si budu moct opět dojít na WC,  kdy se mi chce....zachce :o) Pro jistotu jsem sice oznámila svůj záměr návštěvy dvěma sousedkám...kdyby náhodou ale akce proběhla rychle a hladce a sotva řemeslník vytáhl paty, Pepa se hned jal usazovat mísu na své misto.

 Podlaha je tmavá. Tmavší než jsem chtěla. Vlastně jsem si původně představovala světlou elegantní podlahu. Jenže s námi doma bydlí i psi a to jeden musí mít na zřeteli.
A tady už jsou nedočkavé ...okamžitě provedli kolaudaci. Zdá se, že  podlaha se jim moc líbí...a nám se líbí, že cakání drápků a ťapání ťapiček není slyšet. A vůbec je moc příjemná...téměř komfort pravého dřeva.

 A abych se vrátila ke své dovolené...využila jsem ji k likvidaci. Za oběť padl  archiv a vůbec...vše nepotřebné.  Mé likvidační nadšení  nezůstalo bez následků...jeden...Pepovi chybí jedna bota . Pravá. Zatím. Ale toho místa :o)

Jedna likvidace proběhala telefonicky. Zavolala jsem na náš oblíbený venkov ...ani jsem neměla v úmyslu vnucovat nábytek ale slovo dalo slovo a vybavení z obýváku bude mít další využití. Dokonce byla nabídnuta pomocná ruka a auto s velkým přívěsem. Nezbývá  než načasovat a další část akce může začít.