úterý 6. srpna 2013

Pes z pohádky

Jsme potěšeni, že v srpnovém časopise Svět psů vyšel článek o DDT. O plemeni nejen u nás ale i zahraničí vzácném, tedy malopočetném tj. o   Dandie dinmont teriérech . A to z pera nejpovolanějšího u nás, krásně svůj život v početné společnosti  dandíčků popsala přímo Zoja Shejbalová.
Několikrát zde jsem zmiňovala, že je nejstarší chovatelkou tohoto okatého plemene u nás. Její zkušenosti v chovu plemene jsou nezměrné.




Vím, že stačí mít jednoduše rád pejsky. A hodně si vážím lidí, kteří  plemeno psa takříkajíc neřeší, či naopak jim přijde vhod oříšek. To je v pořádku i já jsem jednu dobu udělal to samé. Navštívila jsem psí útulek a vybrala si psa. Pravda oříšek to nebyl ale překrásná  desetiměsíční boxerka.
Když náhle onemocněla (nejspíš to byl důvod proč byla odložena do útulku) a odešla do psího nebe, naši domácnost rozveselovali další psi. A jednou se stalo, že ač bychom si nikdy sami plemeno nevybrali, octnula se u nás fenka yorkshirského teriéra. Připadala nám tak strašně maličká, že jsme potřebovali dohnat objem :o)..a automaticky jsme se rozhodli pořídit ještě jednoho pejska.
Moje dcera v té době  zahlídla v TV pořad o plemeni DDT. Nemohla se dočkat až přijdu domů z práce, dychtivě mi vyprávěla pejskovi překrásném jako z pohádky. A tak jsme popis plemene hledali v atlase. Jenže, ouha mě se na fotce dandík vůbec nelíbil.
Dcera trvala, na svém, že musím takového krásného pejska vidět naživo. A tak jsme začali tenkrát v Annonci hledat chovatelskou stanici. Našli a po krátké domluvě se jeli podívat kousek za Prahu.
To co mě čekalo se nedá slovy vyjádřit. Překrásné oči, milá až velice přátelská povaha, nekonečná objetí a tulení. Nic takového, tu oddanost jsem u žádného pejska nezažila. A to o žádném případě nemůžu ani já ani nikdo jiný říct, že by mě kterýkoliv z mých pejsků neměl rád.

Láska dandíčkovská je prostě pohádková. Je jen trošku spojená se závislostí na páničcích a proto tak pečlivě hledáme hlídání pro naše Holynky. Úplně jim stačí, když jsou u Gabro v bezpečí ložnice, nebo když Toník paří na PC a ony sedí u něj, nebo jsou napěchované pod dětskou postýlkou naši Elenky, nebo je jim dovoleno s Miškou sedět na gauči a koukat na TV. Samozřejmě nejraději jezdí na návštěvu právě k Zoje...to v případě, kdy jedeme na dovolenou. Tam mají možnost prožívat své letní kamarádství s ostatními dandíky, v několika případech jsou to jejich blízcí příbuzní :o)
hele mami já si dám dvaciáše a ty mi potm řekneš o čem teta Zoja psala jo ?
Dandíci milují společnost jiných pejsků, samozřejmě zejména dandíků. Nikdy jsem nepochopila jak je možné ale když náááhodou (je to opravdu zřídka) potkáme dandíka, jsou úplně radostí bez sebe a dotyčný dandík taky.
 Naše Holynky dokázali hodiny sedět u nemocné Marušky,  milovali ji. Milují i malé děti,  všechna naše vnoučata.  K takové lásce je třeba hodně trpělivosti a vidím, jak dokáží svůj teriéří temperament krotit. Jakoby chápali, že ve společnosti dětí a nemocných se od nich žádá aby byly veselé ale také se dovedli včas zklidnit.  
Jsme šťastni majitelé pejsků z pohádky s nejkrásnějšíma očima a vynikající povahou :o)

27 komentářů:

  1. Milá Aranelko, tak jsi opět dostala....otevřela jsi téma na mnoho stránek. Já sama jsem kočičí člověk, ale mám ráda všechny zvířata. Kočky mám dvě - britky. A tak souhlasím s tím, že to pravé k člověku přijde souhrou náhod a řízením osudu. Musím říct, že Vaše Holynky jsou krásné, je vidět, že jim dáváte všechno co můžete, lásku, smích, smečku... a ony vrací stejnou měrou. Jak píšeš, že jsou i hodně empatické - myslím, že pokud máš zvíře ráda, a jsi tou součástí smečky, tak to zvíře ví všecko, i to, co my ještě ani netušíme. Moje kočky mi testují lid, a musím říct, že za nějakých 20 let se nespletly. Jsou návštěvy, které jim nestojí ani za sprominutím zvednutí ocasu, a jsou lidi u kterých proleží celou návštěvu a vrní.. Kolikrát jsem si říkala, že nemají pravdu- a čas mi ukázal, že jsem se pletla já. Tak Vám přeju hodně hezkých láskyplných chvil. Jsou opravdu nádherní a chystám se něco víc si o Vašich Holynkách přečíst. Zdraví občasná dopisovatelka Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Lenko moc děkuji za moc milý komentář. Kočička je můj zatím nesplněný sen...spíš kombinace pejsek kočička, doma mi to ale neprošlo a nyní by to už byl problém. Ovšem naše štěnka Alasea, která žije na severu, žije v domácnosti se třema kočičkama. Dokonce se podílela na výchově koťátek, olizovala a přenášela opatrně v mordičce do svého pelíšku. Možná v některém z dalších příspěvků uveřejním fotky.
    Moc zdravím

    OdpovědětVymazat
  3. super fotky, jak si "čte" :-) Tu jim pošli do redakce! tu přece každý psí nadšenec musí ocenit ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak doufám, že se pochlubíš,co oni na to!!
      Aranel už nebude řídit Florenc, Aranel dostane press card a bude fotit pejsky! ;-) ...Gábi děti- Aranel pejsky a já Wlky :-)

      Vymazat
  4. Napsala jsi to, Aranelko, moc krásně. Při čtení tvého povídání a prohlížení luxusních fotek si uvědomuju, jak moc mi pes chybí. Rybičky, činčila, morče... to je sice fajn, ale přitulení se k pejskovi nic nenahradí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali popravdě nedovedu si to představit. Je to víc o odpovědnosti a ještě víc o čase...za každého nečasu ven :o)))...ale tisíckrát nám to oplatí, Holynky jsou obzvlášť přítulné :o)

      Vymazat
  5. My, psí lidé, stoprocentně souzníme. I přesto, že máme doma neposlušného jezevčíka. Ale také s nejkrásnějšíma očima:-) O povaze raději mlčím:-)
    Moc hezký článek, četla jsem několikrát a moc se líbil.
    A pravdu dí i kočičí Wlčice, do redakce s fotkou:-)
    Krásné dny s dandíky přeje J a Zachariáš i už i Max:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný příběh o krásných pejscích. Mám ráda tyhle tvé vymazlené psí reportáže.

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné Holynky, krásné fotky, skvělá fotografka, skvělý článek, ten tvůj a jistě i ten v časopise. Psí lidé chápou, ti ostatní ať si myslí co chtějí. Holynky i páníčky zdraví Viki s rodinou

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Aranel, děkuju za (několikanásobnou) návštěvu u mně na blogu :-). Máš to tu taky moc pěkné a útulné :-). A ačkoli jsem spíš kočičí člověk, tento článek o Dandících se mi moc líbil, jsou kouzelní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani chodím moc ráda, učím se i inspiruju. Dandíci člověka dostanou jedna dvě :o)

      Vymazat
  9. Už jsem Vám jednou psala jak moc se mi Holynky líbí a vždy čekám na nějaký příspěvěk , kde budou. My jsme měli také boxera a pak vždy německého ovčáka až jsme se dostali k pinčům a krysaříkovi. Když odešli ve více jak 17 letech, báli jsme se vzít dalšího pejska, protože jsme byli strašně smutní.Vydrželo to 2 měsíce a našla jsem v útulku kříženečku, která je moc podobná" Dandíkům". Dokonce vyhrála i jednu voříškiádu,tak jsme zase moc šťastni, že ji máme.Prostě nám to už nejde-žít bez pejska. Tak Vám přeju také moc radostí a hezké dny všem společně. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko moc děkuji, budu muset zařadit o Holynkách víc příspěvků. I když ony ...zejména máma Holly ...pokaždé když beru do ruky foťák, tak začne pózovat, takže se někdy vnutí sama :o))) I já přeji krásné dny haf haf :o)

      Vymazat
  10. Teda Aranelko, hezké, moc hezké,... Sleduju blog už dlouho (ani vlastně nevím od kdy) a neměla jsem potřebu reagovat, ale pejskařský příspěvek mi mluví z duše. Taky jsem si do "svého" psa musela dozrát a prostárnout. Měla jsem velšterierku, dobrmanku, šeltičku. Před 5 lety někdo vyhodil z auta černou malou kuličku, fenečku,... ta dostala červenou mašli a můj Pepa dárek, protože bylo zrovna Josefa. Vyrostla z ní zmenšená kopie flat coated retrievera - to jsem teda nejdřív netušila, co to vlastně je. Pátrali jsme na netu, v atlasech, čemu by to tak mohlo být podobné, a trefa, skoro flat. A já začala snít, tohle jednou bude můj PES. O Terinku jsme v roce tragicky přišli, asi to měla v tom svém psím osudu od začátku pokakaným navrch... no a časem jsem se dostala k flatce Dorotce. A od týhle chvíle se ztotožnuju s Tebou, Aranelko, protože od tý chvíle vím, že tenhle pes, je ten ON. Moje láska, moje srdce. Už si to prostě bez Dorotky vůbec neumím představit. Už to nikdy nebude jinak, vím to.
    A ještě pár slov k těm kočičkám: kromě 2 fenek máme jednu britskou modrou Lusilu. Během let byla několikrát maminkou, zrovna teď máme doma čtyři šedivé kuličky. Psí holky jsou s Lusi věrné kamarádky, v těžké porodní hodince vyhledává Lusilka kromě mé pomoci i kámošku Dorotku. Tulí se k ní, spolu prodýchávají porodní bolesti, Lusi se po ní válí mezi stahy... každé narozené miminko psice očmuchají, olíznou a upřeně pozorují porodní bedýnku. A několik příštích týdnů se od bedny nehnou, provází je jejich prvními krůčky, asistují jim při blbinách.
    Kéž by se lidi k cobě chovali jako naše kočka a pes!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Padulko, ´moc děkuji za krásná slova. Nakoukla jsem k tobě a ještě se vrátím, vlastně budu se vracet :o) Krásné dny !

      Vymazat
  11. Páni, to je krásné čtení, opravdu pohádkové...
    My jsme o našeho psa přišli v zimě, ještě teď smutníme...Byl taky takový, pohádkově hodný, i když barvou černý. Teď když se dívám na fotky, tak si říkám, jestli neuzrál čas na nového...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, vím jak to bolí když pejsek odejde do psího nebe. To prázdno zaplní jedině nový kamarád :o) tak šťastnou ruku při výběru chlupáče ať se vám s ním žije fajn haf :o)

      Vymazat
  12. Nádherný článek! Já jsem si "svou" rasu nevybírala, vybrala si jí matka a za dva dny byla Adélka u nás... A teď jsem za ní tak ráda! Na pejska jsem nebyla tenkrát vůbec připravená, obrátila mi život vzhůru nohama - a jedině pozitivně! Píši jí blog, napsala knížku. Ti Tví psíci jsou také šikovní, vždyť umí i číst! :-)) A jsou tak krásní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko moc děkuji za koment. I já navštívila tvůj blog a mám v plánu se k tobě vrátit ...nakukovat.
      Kdysi jsem i já uvažovala o založení blogu našich Holynek ale potom jsem zůstala u své směsice...psi, doma, kultura, vaření :o))) Krásné dny !

      Vymazat
  13. Znám jenom vaše Holynky a mám je ráda moc.

    I naše holky, která se pejsků bojí si s nimi rozuměly :)

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem kočková.
    Mám 9-ti letou dlouhosrstou Hepinku a 17-ti letého Honáska původně z útulku. Ale už 8 let žije spokojeně a vymazleně u nás.
    Vaše Holynky Aranel jsou krásné. Ty jejich kukadla jsou nádherná.
    Tyhle malé pejsky mám ráda.
    Velkých se poněkud bojím.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se Míšo velkých také bojím. I když, měla jsem i velkou Briardku...k ní yorkšíra a dandie. Byla to velice zajímavá trojka a moc ráda na ně vzpomínám. Kočky se mi celý život nějak vyhýbají, museli by do naší domácností přijít v opačném gardu...nejdřív kočka pak štěně. Ale kdoví co mě čeká :o)
      Krásné dny a moc děkuji za tvoje milé komentáře !

      Vymazat