Google+ Followers

Google+ Followers

úterý 6. listopadu 2012

Mefisto

Máme přátele. A ti milují divadlo. A navrch umí využívat služeb různých slevových portálů.

No a protože jsem se zrovna nad sebou a potřebou návštěv divadel a různých kulturních představení zamýšlela, mno nedalo mi a sečetla jsem penízky vydané pro potěchu mé duše a duše mžikem potemněla. O to víc jsem vítala šanci navštívit dnešní představení, taknějak zalevno.

Predstavení Mefisto v divadle pod Palmovkou mě velice lákalo již dřív a to ze dvou důvodů.

Tim prvním  je, že jsem si moc přála opět zažít to...bez přehánění... velké herecké umění Jiřího Langmajera...naživo.
A dalším lákadlem byl fakt, že Mefista režíroval  Emil Horváth mladší. A Emil Horváth mladší je herec Martinského divadla, rozuměj mého rodného města. A stejně tak i jeho tatínek a jestli si dobře pamatuji, tak maminka...babička E.H. mladšího pracovala v mléčném baru, který byl naproti divadlu.  Prostě vzpomínky :o) Vzpomínky se vyplavili i když během hry dochází k odkazu na Višňový sad...a E.H. .....je to asi takových 35 let...(to je hrůza)...právě již zmiňovaný herec hrál. Prostě asociace.( a pro úplnost ...v Martinském divadle momentálně režíruje umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár, též režisér ...prostě takové kruhy, nejspíš pro nikoho zajímavé ale pro mě význam mají)

No a protože nejsem divadelní kritik, jen divadlo ...prosředí ..atmosféru a vůbec všechno kolem kumštu mám moc ráda...nenáleží mi kritizovat. Nicméně píšu to jak jsem cítila. První půle mi přišla strašně ucouraná, nekonečně dlouhá...zkrátila bych to :oD...ale v druhé ...té Berlínské se vše v dobré navrací...a právě zde je prostor pro hercovo velké umění. Langmajer prostě na divadle nikdy nesklame.

Ještě k divadlu jako takovému, nebo směrem k uvaděčkám. Možná jsem dříve nezaregistrovala takový ...socialistickomaminkovský přístup personálu ..jako tento večer..."šupšupšup...už se začíná tak rychle rychle...postrkovaly nás dámy do sálu ...abychom pak téměř 10 minut seděli a čekali na začátek. No, nevím...snažili jsme to brát s humorem. Ovšem když jsme vycházeli a opět hnali před námi dav lidí ke stolečkům, natáhla jsem uši. Zřejmě představení navštívil jakýsi fanklub Jiřího Langmajera a celý byl navigován ke stolečkům pro podpis...a tak jsem nelenila přidala se s kamarádem do davu a výsledkem je vlastnoručně podepsaná kartička.
Ještě nevím jak s ní naložím, kam ji uložím....vystavím...prostě ji mám :o)

Z toho všeho mi vyplývá, že ne vše co je zalevno je levné...nekvalitní. Nakonec dojem z představení umocněný příjemným posezením a popovídaním s přáteli byl velice povedený.







Žádné komentáře:

Okomentovat