Google+ Followers

Google+ Followers

středa 27. února 2013

Po zimě se....


...objevilo na pár dní sluníčko. A my ho využili k procházkám ve svém okolí.
Navštívili jsme tibeťáka Alfa. Je krásný a obrovský :o)
 
 A za ploty raší bílé jaro

úterý 26. února 2013

dělání....

 ...dělání,  všechny smutky zahání.
Ale než na něj doopravdy dojde, musel se nejdřív provést nákup. K němu nás  nakoply slevy. Téměř a obrazně za pět minut dvanáct. Pořizujeme nábytek, který je kompromisem toho co se nám líbí, co bychom si ...každý zvlášť.... představovali, na co máme....co umožní návrat knih do obýváku, protože se nám stýská.
 A potom,  nejen v ložnici ale i v přístěnku, sklepě a hlavně v pracovně  není k hnutí. Tolik jich je. A to jsme mysleli, že dlouhé zimní večery nebudeme nic jiného provádět, jen probírat a  následkem toho  redukovat.  Snaha byla, i ubylo  sotva deset kusů a  něco dětských si odnesla Míša aby  čítám dalších šesnáct našlo cestu zase k nám.


sobota 23. února 2013

Poprvé....



...byla Elenka s námi v restauraci. Pro oslavu dvou narozenin jsme vybrali restauraci Sezóna a byla to správná volba. Jídlo vynikající, ocenili jsme dostatek prostoru pro kočár, přebalovací pult.
Elenka se chovala vzorně, buď  spala nebo rozdávala úsměvy na všechny strany, nejvíc na maminku....


...a na tatínka.


...v bezpečí u dědy :o)
...s babičkou  bez foťáku na obličeji   :o)



Tak a to je Šíma a jeho špagety. Je to už velký kluk, který se fakt rád nefotí, ale jedno památeční cvaknutí mi vyšlo :o)

A co jsme měli dobého? Každý si myslím z nabídky bybral podle chuti. Strávnici byli spokojeni, pochutnali si i oko labužníka zajásalo :o)
pstroužek


svíčková


zátiší s kotletou :o)

čokoládové kostky na kakaovém čtverci s višňěmi, tento vynikající dezert  vřele doporučujeme !!!
creme brulee

 Myslela jsem si, že to byla moc pěkná rodinná oslava :o)








 Navečer jsme ještě jeli na Harfu. Šíma si vybral svou oblíbenou sportovní značku a ještě jsme se podívali na výstavu fotografií slovenského fotografa a lékaře v jedné osobě Petera Krcha.


pátek 22. února 2013

V práci...

...možná jako spousta jiných jsme pravidelně poučováni a přezkušováni. A tak jsme po dvou nočních usedli do lavic. A náladička mým milým kolegům nijak nechyběla.



Ovšem než jsme vyfasofali testy :o)))

středa 20. února 2013

Rýžový koláč




také vás už rizoto ve všech podobách přestává bavit, tak vyzkoušejte rýžový koláč. Návod velice jednoduchý, práce minimální. Uvařit rýži (klidně i z pytlíku), nasekat listy čerstvého špenátu (není třeba upravovat), nakrájet sušená rajčata, černé olivy, otevřít konzervu kukuřice. Do uvařené rýže vmíchat olivový olej, osolit a přimíchat kukuřici, pak ostatní ingredience a na závěr rozšlehaná vejce s nastrouhaným parmezánem. Poměr surovin si kuchařinka určí sama. Směsí vyplnit dortovou nebo jinou vhodnou formu a při 180C upéct.
Nám rýžový koláč chutnal všem. Dokonce i těm co  rajčata  nejí :o)  Jídlo myslím, nebude zvlášť kalorické, když místo  celých vajec použijete jen bílky,  takže v omezeném množství vhodná večeře či oběd při redukci (já však koláč pokladla i tenkými plátky másla a na závěr posypala hoblinkami sýra) vhodné pro vegetariány a celiatiky. Nebo ty co se na ně hrají.

A takhle vypadá montežehlo u nás doma.....
...no jo, někdy je lepší být psem.

A jedna kávičková. Jsme pravidelnými návštěvníky Tchiba. Jenže to na CČM díky rozrůstajícím prodejním plochám zavřeli. A otevřou neznámo kdy, snad v březnu. I změnili jsme dočasně lokál na Cafe McDonald. Je třeba pochválit ze všech těch rychlých, že pořád se míchá kafe lžičkou,  nikoliv dřevěnou špejlí.

úterý 19. února 2013

Dneškem mě provázel....

...takový sváteční pocit. Nevím jak to cítí ostatní matky ale já mívám v den narozenin svých dětí silný pocit,  že slavit by měli i rodiče. Obzvlášť my matky. Vždyť,  užili jsme si, ne ?...těhotenství, hekárnu  :oD...dát nový život, jsou to nezapomenutelné zážitky, které i kdybychom chtěli, tak nezapomeneme, nevymažeme....doslova minutu po minutě.  I po těch letech.

Tak strašně jsem si s voňavým uzlíčkem v náručí přála aby moje miminko bylo zdravé a co nejdříve vyrostlo a proměnilo se ve čtyřletou culíkatou holčičku. A léta plynou...jeden se diví, že je ještě při smyslech :oD...a k té netrpělivě očekáváné čtyřce přibylo ještě rovných třicet. Páni, tak já už mám tak velku holku. I ona má dvě krásné holčičky a dělají mi všechny radost. A tak přeji své dospělé dceři hodně spokojených dní a radost ze života. ze sebe i s dětí. Jsem tak pyšná :o)

A jaký byl jinak ten dnešní den?  Návštěva kadeřnice se dá přirovnat rovnou úměrou k relaxaci. Pak moc příjemné setkání. Už jsem myslela, že jsme se nějak postrácely ale ukázalo se, že nic nás nevzdálilo, jsme to pořád my. Máme trošku jné starosti a životní radosti (psssst ...tady moc držím pěsti a věřííím, že to nejlepší je směr Pha západ :oD) ale bereme se takové jaké jsme. Tři kámošky a jedno Šárče, co mě vyfotilo růžovým hradem :oD

VEčer se stavil i Muž.  Je to radost, když se vaše dospělé děti dávno vylítlé z hnizda staví. Jen tak.
Vlastně neznám lepší pocit :o)

No a na soukromou minioslavu večer  došlo. Můj muž ví moc dobře jak já "můžu" fotbal. No jo odpůrce je slabé slovo ale když přinesl vychlazené šampaňské, tak to tak zase nebolelo.
I připili jsme na zdraví "naši" dcery. Protože krev je sice moc důležitá ale neméně důležité je fakt, že  se máme. My se máme :o)




pondělí 18. února 2013

Hledání správného tónu


Dnes jsem odpočívala, žehlila ale rozjeli jsme se i  poohlédnout po nábytku.  Jezdíme dost často kolem jednoho s nápisem "český".  A opravdu jsme byli překvapeni hned v přízemí se nacházeli židle a křesla klasické české značky TON. Video o ohýbání dřeva  ve mě vzbudilo vzpomínky na krátkou brigádu v podobné továrně. A ještě intenzivněj   na svoji maminku. Až do důchodu v takové pracovala.
Uvědomila jsem si, že ve sklepě máme houpací TONku jen kam s ní.
 



V další části prodejny s nábytkem se prezentují další výrobci z Čech.  Nebylo mi ale dovoleno fotit a tak jsem uložila foťák do bezpečí brašny.
 Celou dobu se nám věnoval vlezlý prodavač. Neměli jsme možnost přemýšlet nahlas, chytal nás za slovo. Když jsem řekla, že se podíváme sami,  odvětí že se podívá s námi. A tak nás otrávil, ubral nám kus energie ale při odchodu jsem foťák opět vytáhla a aspoň vycvakla krom záplavy umělých květin a obřích plastových vajec jarní výzdobu, tak asi tak. To je moje osobní pomsta.

Hodně lidí si stěžuje, že v obchodech nejsou odborníci, rádci jen fedrovači. Já jsem radši, když si můžu zboží sama prohlédnout, vyfotit ale hlavně chci znát cenu.

A pak jsme ještě nakoukli do jednohoobchodu s designovým nábytkem. Opravdu nic  pro panelové bydlení. Jen jeden kousek se nám líbíl ale nepasoval by jeho rozměr. Jinak zdejší nabídka  by potěšila maitele luxusních maringotek. Asi tak.  Zítra možná budeme pokračovat.



sobota 16. února 2013

Zprávy z jiné dimenze

 
Od tmy do tmy. A to všechno třikrát. Na konci má člověk pocit, že se vrátil z  úplně jiného světa. A jak ten svět vypadal?


Zbláznil se kolega. Letos zatím první.
Novinku mi přišla oznámit skupinka normálních. Stáli jsme v kruhu a kroutili hlavami.
Jakto, že jsme nic nezaznamenali. Včas. Ale jak? věk 30 let. Pohoďák. Komunikativní. Ochotný. Doma nadstandartní vztahy. Ostatně v práci také.
"Kdo bude další ?" zeptal se jeden z kruhu a všichni se podívali na mne

Vstoupil beze slova. V podpaží krabici. Vypnul mi počítač. Odpojil monitor.
"Co se děje? někdo snad nahlásil poruchu na mém monitoru?"
"Inovace." Odpověděl stroze.
Skouknu novinku, zaznamenám rozměr bratru 24 palců a nechám volně plynout myšlenku.
"To by chtělo ještě photoshop a budu spokojená."
 "Zdůvodněte  a zažádejte. Žádný problém."
Napadá vás kloudný důvod ?

Můj hodný kolega byl vyloučen. Od lože i z bytu.
Než za ním přítel zavřel dveře, strčil mu do náruče jejich společného psa.
Neměli kam jít. Toulali se nocí. A ráno čekali u mých dveří v práci.
Kolega si nenápadně  hřál ruce v černém kožichu 
"Je mi tě líto. Mohl jsi ještě spát.  V teple. Na gauči" chlácholil psa.


 tatarština:
"..sorry, du you speak english ?"
"yes, little...."
"ja by chatela bilety pokupiť"

dotaz:
"kolik stojí desetileté dítě?"

Nevím jak jsem se o to přičinila ale objevil se mi v puse aft.
Koupila jsem si léčivou ústní vodu. Jednu....druhou....
Stál mě  582kč.  A pořád žije.

čtvrtek 14. února 2013

Kytku mi nekupuj....



...řekla jsem svému muži, nemělo by to smysl. Neužila bych si ji. Za tmy budu odcházet a za tmy přicházet a to celé třikrát. Zatím mi vystačí to, co doma kvete na parapetu. Třeba tahle bílá orchidej.
Poprvé jsem koupila i miniaturní v maličkém květináčku. Zdobí noční stolek naši Marušky.

Ale pozvání na kávu jsem přijala.  A řídila jsem tam i zpět., můj muž skonstatova: "tvoje parkování je excelentní !" To je dárek k Valentýnu, co ? :oD

A protože bylo třeba něco koupit vyrazili jsme na Harfu. Zvyknou tam bydlet dinosauři ale nyní tam stojí ledové sochy...
...škoda, že jsme nejeli později...vě tmě musí krásně zářit...jsou osvětlené v barvách...

 
...a na střeše je nyní i ledová plocha, nejspíš umělá...zrovna ji upravovali ....
...ale za pár minut už to frčelo...malí, velcí i staří :o)


A tohle je fotka...Valentýnská...již z prosincové série s názvem čekání na Ježíška. Ano bylo jich celkem 24, takový soukromý advent.
 17.12.12 jsem nemohla najít klíče od bytu...
...prohledala jsem všecičko, všechno a nakonec... jsem je našla. Ufff.
Mám je tak ráda....svůj domov...člověka s kterým ho sdílím, stačí se na ně podívat :o)

A na závěr jedna ranní, Valentýnská.
Naši psi jsou rozmazlení. Zvyknou nám poránu skočit do postele.
 Můj muž vyřknul větu: "je snad tady nějaká píp show? ...a odboural mě .o)))